Pavla Gomba: Humanitární pracovníci jsou někdy cílem útoků, není dobré vyčnívat z davu

Pavla Gomba, Dorji a Kelzang
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Pavla Gomba, Dorji a Kelzang

Pavla Gomba je ředitelka české pobočky UNICEF, kde působí už devatenáct let. Své povolání považuje za životní poslání, i když ji někdy přiměje plakat. Ke Xaverovi přišla s malým mnichem Dorjim z Bhútánu, který má za sebou úspěšnou operaci postižených nohou v pražském Motole. Díky UNICEF si Dorji možná jednou zahraje i fotbal.

Pavla Gomba v rámci svého působení v UNICEF cestuje za ohroženými dětmi po celém světě a z každé cesty si přiveze nějaký dramatický zážitek. Může to být třeba návštěva vězení ve Rwandě, kde viděla, jak lidé čekají na popravu, nebo se pohybovala mezi rebely ve střední Africe. Nejhůře ale snáší pohled na trpící děti: „Okamžiky, kdy vidíte například předčasně narozené dítě v Kambodži, které Vám umírá v náručí a v provincii není jediný inkubátor, to jsou zážitky, na které se nedá zapomenout.“

Podle Pavly Gomba je na světě spousta problémů, které sice nejdou momentálně vyřešit, ale kde můžeme alespoň pomáhat. To je pro ni také motivací jejího nelehkého povolání: „S přibývajícím věkem mě dojímají věci a situaci, které jsem před léty snášela mnohem lépe. Například se dostanu do komunity, kde jsou velké problémy, ale emoce nesmím dát najevo, protože to těm lidem nepomůže. Zkrátka zatnu zuby, to na slzy občas pomáhá. Když jsem ale doma, tak někdy brečím, musí to ze mě nějak ven,“ říká Gomba.

Malý mnich Dorji

Pavla Gomba, Kelzang, Luboš Xaver Veselý a Dorji

Často má ale Pavla Gomba také důvody k radosti, zejména když vidí výsledky pomoci UNICEF, který pomáhá nejvíce dětem v krizových oblastech a v těch v nejchudších zemích. Do studia Českého rozhlasu s ní přišel malý mnich Dorji z Bhútánu a jeho doprovod Kelzang. Dorji se narodil s postiženýma nohama, jeho chudí rodiče se o něj nedokázali postarat, a tak skončil v klášteře. Život mnicha byl pro rodinu jediným řešením. Díky české pobočce UNICEF byl Dorji v září loňského roku operován v pražském Motole a teď rehabilituje: „Už teď mohu chodit o hodně lépe a těším se, že si třeba jednou zahraju i fotbal,“ usmívá se malý mnich. Je ale pravda, že příjezd dětí do země, která v dané oblasti pomáhá, nebývá častý: „Je to výjimečné, raději v rámci UNICEF pomáháme přímo v místě, třeba tím, že tam postavíme nemocnici,“ vysvětluje Pavla Gomba.

UNICEF pomáhá těm nejpotřebnějším

UNICEF, tedy Dětský fond OSN, pracuje ve více než 190 zemích světa, kde dětem pomáhá přežít a podporuje jejich rozvoj, od narození až do dospělosti. UNICEF dětem zajišťuje zdravotní péči, výživu, pitnou vodu a hygienu, základní vzdělání a ochranu před násilím, zneužíváním a riziky nemoci AIDS. Největší část pomoci směřuje do těch částí světa, kde je situace dětí nejtíživější – do rozvojových zemí a do oblastí zasažených přírodní nebo válečnou katastrofou. U lidí, kterým UNICEF pomáhá, skončí více než 90 % z peněz, které organizace od dárců obdrží. Pouze necelých deset procent jde na její provoz. „Pomoc ale nefunguje tak, že bychom rozdávali přímo peníze. Platíme například léky, očkování, vzdělání dětí a mnoho dalšího. Humanitární krize řešíme samozřejmě bez prodlení,“ přibližuje činnost UNICEF Pavla Gomba.

Česká pobočka UNICEF vybrala za loňský rok od dárců a v rámci charitativních projektů 90 milionů korun: „Tyto peníze nejsou všechny na účtu. Finance posíláme průběžně na projekty UNICEF. Pro ty české se vybírají menší země, jako jsou třeba Rwanda nebo Bhútán. Jsem ale moc ráda, že už i Česká republika patří mezi dárcovské země. Málokdo třeba dnes ví, že po válce to bylo obráceně. UNICEF zde byl dárcem, poskytoval například léky nebo sušené mléko,“ připomíná ředitelka české pobočky UNICEF.

Lidé u nás mohou prostřednictvím UNICEF pomáhat ohroženým dětem různými způsoby, nemusí to být nutně jenom finanční pomoc. Mohou šít například panenky nebo se účastnit charitativních akcí. Podrobnosti o všech možných způsobech pomoci jsou na stránkách www.unicef.cz

Náročné cesty do zahraničí i dramatické nebo nebezpečné zážitky jsou Pavlu Gomba tak časté, že dovolenou tráví nejraději v klidu doma nebo v Jeseníkách u maminky. Společnost jí, kromě přítele, dělá také papoušek Rony. Asi moc nepřekvapí, že i Ronyho Pavla Gomba zachránila a nakonec u ní skončil. Jenom kvůli němu nemůže chovat kočky, které patří mezi její nejmilovanější zvířata.

Jak Pavla Gomba překonává strach a co si myslí o uprchlické krizi? To si můžete poslechnout v záznamu celého pořadu.