PES
Už jsem tu kdysi mluvil na téma jazykového zákulisí slova pes. Budu se mu věnovat znovu, trochu podrobněji. Nejprve několik teorií o tom, jak vzniklo.
Někteří tvrdí, že slovo pes nejspíš pochází z citoslovce ps, ps, kterým se na psy volávalo v dobách, kdy člověk ještě neuměl artikulovat, ale už žil se psy společně, tak to píše Milan Machovec ve své knížce Indoevropané v pravlasti. Druhá rovněž řekněme citoslovečná teorie říká, že ps vyjadřuje zvuk častého psího močení, a odkazuje na francouzské slovo pisoár, které prý vzniklo podobně - jako vyjádření stejného zvuku lidského. Jiní tvrdí, že slovo pes souvisí s přídavným jménem pestrý, protože psi, na rozdíl od příbuzných vlků a lišek, mají různá pestrá zbarvení. V tom případě by slovo pes souviselo se slovesem psát. Další, myslím už čtvrtá teorie spojuje pojmenování psů s latinským pecus, dobytek, a tato teorie má dvě řekněme podteorie. Podle první jsou dobytek i psi domácí zvířata, takže měli společné jméno, a podle druhé psi byli pojmenováni proto, že dobytek hlídali na pastvě.
Když si všimneme slov odvozených od výrazu pes, musíme konstatovat, že obrovská většina z nich je hanlivých, což je kupodivu, protože pes je přece, jak praví fráze nejlepší přítel člověka. A i kdyby to fráze nepravila, v podstatě to tak je. Přesto máme psotu, což je špatné, jak se také říká psí počasí, tedy počasí, do kterého by ani psa nevyhnal. Existuje také psotník, což původně bylo označení jakékoli nepříjemné věci a později pojmenování dětské nemoci, která se jinak jmenuje božec, odborně pak tetania infantum a vyznačuje se křečemi. Slovo psotník také figuruje v běžné frázi užívané při leknutí "já z toho dostanu psotník". Další fráze a slovní spojení, v nichž figuruje pes, znějí "psí život", "život pod psa", "být ve psí", tedy úplně na dně, a "nasazovat někomu psí hlavu" - čili říkat o něm jen to nejhorší. Když je někdo psí čumák, je nepříjemně chladný, bez emocí. Ještě horší je, když o někom řekneme, že je pes. Chceme tím říct, že je to, jak píše Slovník spisovného, jazyka českého "bezohledný, krutý člověk". Slovo pes, často ve spojení "nevěřící pes", se užívalo jako nadávka kacířům, ateistům nebo prostě jen lidem vyznávajícím jiné náboženství. Ani další význam slova pes, totiž "bezvýznamná krátká divadelní role" není pochvalný. Zítra budu na psí téma pokračovat, ještě jsem ho ani zdaleka nevyčerpal.
Náměty, dotazy a připomínky mi můžete posílat na e-mailovou adresu michal.novotny@rozhlas.cz
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
