Pes dotřetice
Už po třetí se budu dnes věnovat jazykovému zákulisí slova pes a možná konečně dojdu ke slovům či slovním spojením, kde pes nefiguruje ve vyloženě záporných souvislostech. Ale nejprve se vrátím k závěru včerejšího povídání. Říkal jsem, že slovesa peskovat a zepsout pocházejí od slova pes, že už podle Jungmanna znamenají počínat si jako pes a nadávat někomu jako psovi.
Pokud jde o sloveso peskovat, tuto řekněme psí teorii zpochybnil etymolog Václav Machek v článku, který před jednapadesáti lety vyšel v časopise Naše řeč. Tvrdil, že způsobem, který předpokládal Jungmann, ale i další odborníci před ním a po něm, slovo peskovat vzniknout nemohlo, protože žádné jiné sloveso tímto způsobem v češtině nevzniklo. A že tedy peskovat není od pes, ale od pysk. Péskovat je prý hanácká varianta slova pyskovat, které vzniklo podobně jako hubovat či držkovat a má stejný význam. Z hanáckého nářečí se pak prý slovo rozšířilo do celých Čech. Zajímavá teorie. Také tím, že se o ní pak v Naší řeči několik let kriticky diskutovalo; Václav Machek na ní trval, ale dnes se nepřijímá.
A teď konečně pár slovních spojení, kde pes vystupuje jako prvek kladný nebo aspoň neutrální. Když se o někom řekne, že je věrný jako pes, myslí se to pochvalně, psí věrnost, což je také často používané slovní spojení, je příslovečná. Podobně jako psí čich. Má-li nějaký člověk psí čich, má čich mimořádný, i když vědci by nám řekli, že s kvalitou psího čichu se žádný člověk nemůže rovnat ani zdaleka. Pokud jde o slovní spojení psí oči, v tomto případě už o vyslovenou pochvalu nejde, dělá-li někdo psí oči, s pokorou podobnou psí pokoře to už poněkud přehání. Vyloženě kladné by mělo být použití slova pes ve výrazu psohlavec, jímž jsou označování hrdí Chodové, kteří se v 17. století vzbouřili... Znáte ten Jiráskův román, možná i film natočený v padesátých letech. Jenže s psohlavci je to úplně jinak, než by čtenáři a diváci Psohlavců soudili. Jak, to si řekneme zítra.
Náměty, dotazy a připomínky mi můžete posílat na e-mailovou adresu michal.novotny@rozhlas.cz
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.