Pes naposledy

15. duben 2005

Celý týden tu mluvím o jazykovém zákulisí výrazu pes, a tak v pátek už nebudu měnit téma. Nejprve řeknu pár slov o psině, pak něco víc o psu zakopaném a nakonec zkusím vysvětlit, proč pes, zvíře přátelské, užitečné a věrné, je na tom v jazyce tak špatně. O psině jsem tu už několikrát mluvil. O tomto dnes už knižním a takříkajíc slušném pojmenování legrace a srandy se soudí, že nepochybně pochází od slova pes, ale neví se, jak. Pavel Eisner napsal, že psy sice viděl smát se, "ale že by psi byli zvláštními producenty nebo konzumenty psin, to jsem dosud neshledal".

Pokud si mohu dovolit spekulaci, já soudím, že psina se původně říkalo legraci hodně hrubé, drsné, vhodné takříkajíc pro psy a že později slovo, jak se často stává, změnilo svůj význam, tentokrát směrem ke zjemnění, ke zmíněné slušnosti. Slovní spojení zakopaný pes používáme ve významu skrytá hlavní potíž, skrytý původ něčeho nepříjemného, neúspěšného, nepříznivého, především v podobě Tady je zakopaný pes. O původu tohoto úsloví se ví málo, určitě je to doslovný překlad z němčiny, kde říkají Da liegt der Hund begraben. Autoři knížky Zakopaný pes aneb o tom, jak, proč a kde vznikla některá slova, jména, rčení, úsloví, pořekadla a přísloví trochu nejistě říkají, že mohlo jít buď o psa, který v jedné pohádce hlídal zakopaný poklad, nebo spíš o psa hraběte Wangenheima, který svému pánovi spolehlivě sloužil jako doručovatel milostných psaníček, což nakonec vedlo ke svatbě a šťastnému manželství. Za to byl pes jménem Štucl proti všem zvykům a předpisům šlechtickými manžely pochován na místním hřbitově. Díky tlaku veřejného mínění však Štucl musel být exhumován a roku 1660 ho pochovali vedle u zámku. Dochovalo se znění nápisu, který měl Štucl na pomníku. Mimo jiné se tam praví: "tady jest pes zakopán...neb věrný byl vždy a jest. Památce jeho sláva a čest."

Michal Novotný

Na závěr psího povídání vysvětlení, proč slovo pes v mnoha svých významech a odvozeních vystupuje jako něco špatného. Cituji z článku M. Vajdlové z loňské Naší řeči: "Středověká společnost byla velice silně ovlivněna biblickým názorem a Bible psa chápala a představovala jako stvoření nečisté, nízké, opovrženíhodné, jako symbol špatnosti a odchýlení se od víry, v lepším případě pak jako tvora nepatrného a bezvýznamného, trpěného a nezasluhujícího si větší pozornosti." Takže za všechno může Bible a staří Židé, kteří psa za kamaráda nepokládali.

Náměty, dotazy a připomínky mi můžete posílat na e-mailovou adresu michal.novotny@rozhlas.cz

autor: Michal Novotný
Spustit audio

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová