Pěstování cykasů, to je cesta do pravěku ve vaší zimní zahradě

V současnosti je na světě popsáno okolo 350 druhů cykasů. Doma nejčastěji pěstujeme cykas japonský (Cycas revoluta). Při letnění ho na slunce musíme pomalu zvykat. Neopatrným pěstitelským zásahem můžeme výrazně snížit jeho kondici, ale na zálivce se s ním prý dá „domluvit“. A pozor, cykasy jsou jedovaté.

Proč se na cykasy díváme jako na takzvané dinosaury rostlinné říše? Protože přežily na svých stanovištích po celou dobu vývoje na Zemi. Byly různých velkostí, kdysi stejně jako dnes. Existují cykasy, které mají listy třeba jenom 30 centimetrů dlouhé a jsou bezkmenné, nebo ty, které mají kmeny dlouhé 15 metrů a délku listů 6 až 7 metrů. Vzhled cykasů je různý, ale ve chvíli, kdy je cykas dospělý, rozmnožování schopný, vytvoří charakteristické šištice nebo zvláštní plodolisty. Na listech má nahá vajíčka, patří mezi nahosemenné rostliny.

Zamia pygmaa|foto:Jolana Nováková, Český rozhlas

Jedovaté cykasy

Všechny cykasy a všechny jejich části jsou jedovaté. Obsahují hned několik typů toxinů a otrava cykasy může být smrtelná. Nebezpečné je zejména přímé pojídání rostlin, hlavně vnitřku semen po „vypeckování“. Jed může způsobit selhání jater a ledvin, případně některá neurologická onemocnění. Listů se ovšem lze normálně dotýkat, i přesazování je bezpečné. Zajistěte ale, aby děti nebo domácí zvířata nemohla cykasy okusovat a podobně.

Přesto cykasy byly a stále jsou zdrojem potravy pro domorodce, kteří připravují placky ze škrobovitého středu kmene, případně semen. V Africe a v Japonsku se praktikuje i kvašení pro výrobu alkoholických nápojů.

Macrozamia macdonnellii|foto:Jolana Nováková, Český rozhlas

Záchrana ohrožených druhů

Mnoho druhů cykasů je v přírodě na hranici přežití, a to i kvůli své mimořádné kráse a zajímavosti. Botanické zahrady však stále udržují kolekce těchto pozoruhodných rostlin a provádějí jejich množení. Jde o náročný úkol. Cykasy jsou dvoudomé, takže je nutné mít jedince obou pohlaví nebo si vyžádat pyl od některých významných center, kde mají rozsáhlé cykasové sbírky.

I samotné opylení je docela pracné, jednak z důvodu správného načasování, ale i kvůli manipulaci s pylem. Je nutné jej dostat na správné místo, tedy přímo na vajíčka těchto nahosemenných rostlin. Další nelehký úkol znamená dopěstování cykasových rostlin do dospělosti. „Význam sbírky naší zahrady podtrhuje fakt, že osm z deseti existujících cykasových rodů u nás už vytvořilo šištici. Množíme však zatím jen druhy z rodu Zamia. Celkově pěstujeme 132 druhů cykasů, 22 z nich je označeno v mezinárodním červeném seznamu ohrožených druhů jako kriticky ohrožený a 32 je v druhé nejvyšší kategorii, tedy ohrožený,“ říká Vlastik Rybka, náměstek pro odbornou činnost z Botanické zahrady hlavního města Prahy, který nám také poradil, jak cykasy pěstovat.

U nás se nejčastěji pěstuje japonský cykas (Cycas revoluta). Jaké teploty mu dělají dobře, odkdy a na jakém místě ho letnit, proč si musí na přímé slunce zvykat postupně a co může způsobit neopatrný pěstitelský zásah? Poslechněte si v reportáži.