Plastika
Včera jsem začal vyprávění o velké jazykově rodině, do níž patří slova plastický, plast, plastika, plazma, plastik a také flastr neboli náplast. Začal jsem konstatováním, které mi zabralo vlastně celý vymezený čas, že přídavné jméno plastický má v češtině čtyři významy, z nichž první tři souvisejí s prostorem, jako například ve spojeních plastická mapa, plastická chirurgie a plastická, tedy věrohodně jakoby trojrozměrně působící, literární postava.
Čtvrtý význam slova plastický však s prostorem, trojrozměrností nemá nic společného, v tomto případě jde o tvárnost, o poddajnost. Sem patří plastické nebo jak se neodborně říká umělé hmoty a také plastické trhaviny. Dodám, že také sochařská hlína je plastická neboli tvárná a že ze sochařské hlíny se mohou vytvářet plastiky. Což jakoby se zdálo souviset: plastiky z plastické sochařské hlíny. Ne, jen vás matu. Výrazem plastika se označují veškeré sochařské výtvory, lépe řečeno všechna umělecká prostorová díla. Ta sice mohou vznikat také modelováním z měkké, tvárné později tuhnoucí hmoty, jako je zmíněná sochařská hlína a také třeba vosk a sádra, ale to je jen jeden z mnoha způsobů, jak plastiky vznikají. Řežou či tešou se ze dřeva nebo ze slonoviny, tešou neboli sochají se z kamene, odlévají z kovu... Plastiky zkrátka vznikají různě. V Akademickém slovníku jsem našel skutečně rozkošnou definici plastiky: "sochařské dílo vzniklé nanášením nebo odebíráním hmoty". Z čehož všeho plyne, že výraz plastika souvisí s prvním významem přídavného jména plastický, tedy prostorový, provedený trojrozměrně.
K výrazu plastika jen pro pořádek dodám, co jsem tu už říkal i včera, že druhý význam tohoto slova, totiž plastická chirurgická operace, rovněž souvisí s prostorovým významem slova plastický. Chirurg při těchto operacích pracuje s obličejem či s tělem, což jsou objekty trojrozměrné. Zítra budu v tématu pokračovat povídáním o plastech.
Náměty, dotazy a připomínky mi můžete posílat na e-mailovou adresu michal.novotny@rozhlas.cz
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
