PLES
Je plesová sezóna, takže je na místě povědět si něco o jazykovém zákulisí slov ples a bál a můžeme probrat i merendu. Ples je jaksi oficiální pojmenování velké společenské taneční zábavy, "zpravidla slavnostního rázu", jak dodává Slovník spisovného jazyka českého. Velmi často se plesům říká reprezentační, aby to vypadalo ještě slavnostněji a oficiálněji.
Slovo ples pochází ze starého českého slovesa plesat, které znamenalo tančit, křepčit. V jedné knížce jsem se dočetl, že plesat jako tančit souvisí se slovesem pleskat, že prý jde o pleskání nohama, ale tuto teorii odborníci etymologové dnes nezastávají. Zajímavé určitě je, že sloveso plesat od té doby, co dalo vzniknout podstatnému jménu ples, změnilo svůj význam. Dnes už plesat neznamená tancovat, dnes za základní významy slovesa plesat pokládáme "hlasitě, nadšeně projevovat radost, jásat, radovat se". Plesáme nad vítězstvím našich hokejistů, aniž bychom při tom nutně museli tancovat, dokonce i oči nám mohou zaplesat, když spatříme dámu svého srdce.
Slovo ples je domácí, tedy slovanské, výraz bál pak pochází z němčiny. Přesně řečeno, my jsme ho z němčiny přejali a dali jsme mu význam jakési hovorové varianty výrazu ples. Bál je něco trochu nižšího než ples, reprezentační bál se říct nedá. Do němčiny se ale slovo Ball také dostalo odjinud, totiž ze staré francouzštiny, kde baler znamenalo tancovat, stejně jako pozdně latinské ballare, z něhož starofrancouzské sloveso vzniklo. Z latinské ballare, tančit, je italské ballo, tanec, jehož zdrobnělina zní balleto. Ano, italské slovo vám správně připomíná výraz balet, z italského pojmenování tanečku naše vznešené slovo balet opravdu vzniklo. S bálem však není jazykově příbuzný jen balet, ale i balada. My dnes tímto slovem označujeme kratší báseň či píseň pochmurného obsahu, původně, ve francouzštině, to byla taneční píseň. Jak k tak velké změně významu slova balada došlo, nevím, nikde jsem se to nedočetl.
Zato vím, jak je to s merendou. Dříve víc než dnes se tímto slovem označovaly taneční zábavy, zpravidla maškarní. Dnes můžeme za merendu pokládat jakoukoli veselou sešlost, tančit se na ní ani nemusí. V nějakém starším textu se ale můžeme dočíst o merendě jako o jihočeské pomazánce z borůvek eventuálně o moravské omáčce z vařených švestek, Valaši zase označovali merendou jídlo na cestu. Což všechno kupodivu souvisí. Všechny ty taneční i nářečně potravinové merendy mají společný původ v italském slově merenda, které znamenalo svačina v přírodě. Jak to jde dohromady, tanec a svačina v přírodě, objasňuje Václav Machek ve svém etymologickém slovníku: "V barokní době takové svačiny pořádalo panstvo u svých venkovských sídel, s tím ovšem byla spojena rozličná kratochvíle. Tato italská móda přišla do Čech a význam se tu posunul k zábavě." Ještě bych měl dodat, že italské označení svačiny v přírodě pochází z latinského merere, které znamená zasluhovat. Takže merenda úplně původně asi byla výslužka, jídlo dávané někomu odcházejícímu.
Vysílá se ve čtvrtek 9.1.
(připomínky a názory na tento příspěvek zasílejte e-mailem na adresu mnovotny@rp.cro.cz)
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka