Pohnutý život rabína Bernarda Farkaše

Kdyby se měl jedním osudem postihnout pohnutý život nábožensky cítících československých Židů v minulém století, mohl by jím být příběh rabína Bernarda Farkaše.

Narodil se 11. října 1902 na Podkarpatské Rusi jako nejstarší z 12 dětí v rodině učitele židovského náboženství. S otcovskou vírou také spojil celý svůj život, i když s osobitou volbou. Jako stoupenec sionismu vyučoval po maturitě v tehdy německém Breslau hebrejštinu a současně zde studoval na Židovském teologickém semináři. Již jako neologický rabín pokračoval v Berlíně a Bonnu studiem filosofie, historie a orientalistiky, široký rozhled mu umožňovala znalost jazyků. Kromě němčiny a hebrejštiny totiž ovládal i jidiš, češtinu, maďarštinu a angličtinu.

Rabín Farkaš působil od roku 1933 jako rabín v Děčíně, ale po mnichovské dohodě se i s manželkou a synem stal psancem. Emigroval do Budapešti, po vypuknutí války byl vězněn v užhorodském ghettu, deportován do Osvětimi, odtud do pracovních lágrů. Osvobození se dočkal v Dachau, jeho žena a syn zahynuli v plynové komoře.

V roce 1946 se rabín Farkaš vrátil do Děčína, znovu se oženil, narodil se mu syn. V té době byly severní a západní Čechy – Teplice, Ústí nad Labem, Liberec, Mariánské Lázně, Karlovy Vary – významným centrem židovského života. Přinesli ho sem přeživší Židé z Podkarpatské Rusi, což ovšem po roce 1948 komunistická moc nenechala bez povšimnutí.

Její obětí se stal i rabín Farkaš. Díky svým návštěvám židovských obcí dobře věděl o samotě, chudobě a nemocech souvěrců, kteří přežili nacistické koncentráky, a rozhodl se jim pomáhat; potřebným distribuoval podpory z izraelského velvyslanectví, což mu po prozrazení vyneslo za ilegální protistátní činnost rozsudek dvou let vězení. Strávil v něm do amnestie 16 měsíců, přičemž pomoc, za kterou byl vězněn, komunistický režim ještě v době jeho věznění z ekonomických i propagandistických důvodů zlegalizoval. 

Po propuštění rabín Farkaš přesídlil do Karlových Varů a po smrti pražského rabína Gustava Sichera se roku 1961 stal jeho nástupcem. V té době se tuhý komunistický režim začínal postupně uvolňovat, ale židovským obcím to více svobody nepřineslo. Když proto rabín Farkaš s odchodem do důchodu požádal roku 1964 pro sebe a rodinu o vystěhování, totalitní režim to uvítal; vždyť se starší generací měl židovský náboženský život u nás jednou provždy skončit.

Rabín Farkaš našel útočiště ve svobodné, západní části Německa, vědomé si své válečné viny. Jako rabín zde působil na různých místech, zemřel v 89 letech, 16. ledna 1991.