Potentát

10. červenec 2003

Politiky a vůbec vysoce postavené lidi označujeme různými často expresívními, někdy přímo hanlivými výrazy. Před delší dobou jsem tu například mluvil o označení papaláš, které asi pochází ze slovenštiny a o němž odborníci říkají, že možná souvisí se slovesem papulovať, tedy naprázdno žvanit, možná - méně pravděpodobně - s pojmenováním papagaj, tedy papoušek, což by také souviselo se žvaněním. Určitě ale slovo papaláš prý nevzniklo tak, jak si myslí mnoho lidí, totiž z ruského slova papacha, což bylo pojmenování oblíbené pokrývky hlavy sovětských papalášů.

Jiné české pojmenování vysoce postaveného veřejně působícího člověka je potentát. Je to také pojmenování expresívní, ale je, řekl bych, méně hanlivé. Papaláš je pro mne odpornější člověk než potentát. I když, jak jsem si přečetl ve Slovníku spisovného jazyka českého, dříve mělo slovo potentát hanlivější význam než dnes. Užívalo se prý jako nadávka pro zcela obyčejné lidi, slovník uvádí příklad z Raise, větu "Josef je divný potentát".

Hned na počátku povídání o původu slova potentát musím říct, že nemá nic společného s podobně znějícím krásným českým slovesem potentočkovat, jehož význam jistě nemusím vysvětlovat a které naprosto kouzelným způsobem využívá nahrazení vulgárního slova ukazovacím zájmenem.

Výraz potentát k nám přišel z němčiny, kde slovo Potentat znamená vladař a pokud vím nemá hanlivý nádech. Ten nemá ani francouzské slovo potentat, z něhož německý výraz pochází a které rovněž znamená vladař; původně však šlo o svrchovanost, o nejvyšší moc. Jako většina francouzských slov i výraz potentat pochází z latiny. V té středověké bylo podstatné jméno potentatus, které vzniklo z klasicky latinského potens, mocný, schopný, vládnoucí. Podstatné jméno potentia pak má význam síla, moc, vláda a také vliv.

Do jazykového příbuzenstva potentáta tedy patří i další do češtiny přejatá slova. Především potence, tedy síla, schopnost, zvláště schopnost sexuální, schopnost plodit, a ovšem i její opak impotence. Příbuzné je i slovo potenciál, tedy souhrn schopností a možností něco udělat, vykonat a od něj odvozené přídavné jméno potenciální, tedy možný, uskutečnitelný. Ano, potenciální, nikoliv potencionální, jak si mnoho lidí nesprávně myslí. Ostatně myslel si to i bolševický prezident Gottwald, který hrubě nesprávné potencionální často užíval, čímž málem zavinil, že se to nesprávné slovo dostalo do spisovného jazyka.

autor: Michal Novotný
Spustit audio

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.