Poutní kaple Nejsvětější Trojice nad Maršíkovem má tradici sahající až do 18. století

Fellberg je německý název pro dnešní vrch jménem Kožušná. Na mapách ho už nenajdeme, jeho jméno nese jen bývalý lom. Nicméně je to pravděpodobně připomínka místa, kam se v minulosti vyvážel odpad z koželužen či uhynulá zvířata. Nachází se v kopcích jednoho z výběžků Jeseníků, který od sebe odděluje údolí řeky Merty od údolí Desné. Na jedné straně stojí malá vesnice Maršíkov s půvabným dřevěným kostelíkem a na druhé straně pak Štětínov, místní část někdejší železářské obce Sobotín.

Obě vesnice spojuje silnička vinoucí se v serpentýnách do prudkého svahu a překonávající sedlo v nadmořské výšce 493 metrů. Prochází tudy i několik turistických tras. A právě zde, na rozcestí „Nad Mašíkovem“ odbočuje ze silnice štětovaná cesta mířící dolů ke kapličce Nejsvětější Trojice.

Místo má velmi starou historii. První zmínky o dřevěné kapli na Fellbergu, zasvěcené Nejsvětější Trojici, jsou datovány už roku 1717. Proč byla na tomto místě postavena, dnes bohužel nevíme. Legenda, která stavbu jistě provázela, se bohužel nedochovala. Iniciátorem jejího vybudování byla hraběnka Ludowika ze Žerotína a paní z Lilgenau. Vešlo se do ní údajně až sto lidí.

Zkázu zděné kapli přinesla vlhkost z pramene

Kaple zde stála až do roku 1784, kdy byla na základě josefínských reforem zrušena. Peníze z fondu na údržbu kaple byly převedeny na opravy okolních kostelů, zdejší oltářní obraz byl přenesen do kostela v Maršíkově a zvon byl umístěn na kostele ve Vernířovicích. Tam sloužil až do dubna 1882, kdy praskl při zvonění poplachu a byl nahrazen novým.

Místo však nezůstalo prázdné dlouho. Již v roce 1791 byla maršíkovským rychtářem Niklasem Hampem postavena nová, tentokrát zděná kaple. Zatímco původní stála kousek stranou od pramene, nová byla vybudována přímo nad ním, a tak velmi brzy vlivem vlhkosti zchátrala. Na její devastaci se ale podepsali i vandalové a zloději, takže za padesát let byla v tristním stavu. 

Když se novými majiteli zdejšího kraje stal rod železářských podnikatelů, bratří Kleinů z Loučné, rozhodla se manželka Franze Kleina Franziska v roce 1847 toto poutní místo obnovit. Následné revoluční události však její snahy zdržely a ona sama mezitím zemřela.

Majetek Kleinů se poté rozdělil mezi bratry a Fellberg i s kaplí připadl Albertovi Kleinovi. Jeho manželka Amalie na záměr své švagrové nezapomněla a v roce 1855 nechala starou kapli strhnout a postavit novou sakrální stavbu. Ta byla slavnostně vysvěcena a otevřena 24. června roku 1856. Tuto přestavbu připomíná monogram A. K. ve štítu kapličky, tedy Amalie Klein.

Pramen získal jméno zřejmě díky obrazu

Zajímavé je, že z té doby se dochovalo také pojmenování pramene jako Jákobova studánka. Patrně vycházelo z obrazu, který byl v kapli umístěn. Na něm byl vyobrazen Kristus u Jákobovy studny. Namaloval ho místní malíř Franz Buhl. 

Při stavbě nové kaple byla použita, jako na mnoha jiných stavbách v okolí, místní mastková hornina krupnik. Má zelenkavou barvu a je velmi dobře opracovatelná i pouhým nehtem či nožem. Dochovaly se v ní vrypy vandalů dokonce už z třicátých let minulého století.

Tradiční poutě ke kapličce se konaly až do roku 1938, kdy byly říšským zákonem zakázány. Po druhé světové válce měli místní lidé jiné starosti, a tak sice existují zprávy o poslední pouti v roce 1946, ale pak jejich tradice opět zaniká.

Kaple pak chátrala. V 60. a 70. letech byla lehce opravena, ale pak opět bez účelu scházela až do počátku 90. let, kdy ji obec ze své iniciativy opravila. V té době už zdejší pramen zavalila sesunutá zemina. V roce 2001 jej obnovili nadšenci z velkolosinského okrašlovacího spolku a poté Lesy ČR, jako majitel pozemku i kaple, přistoupily k její generální rekonstrukci. Ta byla dokončena v roce 2012.

Od roku 2001 byla obnovena i tradice každoročních poutí k Nejsvětější Trojici. Nejsou už tak masové jako kdysi, ale patří k vyhledávaným církevním akcím v širokém okolí. Mimo to je toto místo často navštěvováno turisty, kteří využívají zdejší prostranství k posezení, odpočinku i k rozjímání. Po občerstvení zdejší dobrou vodou a ve stínu starých stromů zde prý člověka napadají skutečně inspirativní myšlenky.