Praha – Troja, nádraží, které nevzniklo
Podzemní dráha se v Praze postavila až na druhý pokus. Poprvé se potají stavělo už v 50. letech a máme z té doby dokonce i jednu stanici a také myšlenku postavit vlakové nádraží v Troji.
V Archivu hlavního města Prahy se dochoval ideový projekt metra s návrhem celé sítě linek. Zatímco tehdy plánované trasy se shodovaly v hrubých rysech s těmi dnešními, hlavní rozdíl měl být v hloubce stanic. Ty měly být podstatně hlubší než dnes a měly sloužit jako kryty v očekávané třetí světové válce.
Oblast Holešovic a Troji měla ale vypadat jinak. Ze stanice Holešovice mělo metro vystoupat na povrch a překonat Vltavu po mostě. Na druhém břehu byla plánovaná nejprve nadzemní stanice Troja, potom se mělo metro stočit k východu, zanořit se pod vrch, a znovu vystoupit k povrchu ve stanici Nádraží Troja, odkud se měly vlaky metra vydat do Kobylis.
Nádraží Troja mělo stát na uvažované železniční trati Praha-Sedlec. Zatímco dnes jedou vlaky z Libně tunelem pod nemocnicí Bulovka a trať se potom stočí na most přes Vltavu k Nádraží Holešovice, v původním plánu bylo postavit trať rovně a nádraží postavit v místech, kde je dnes mimoúrovňová křižovatka ulic Povltavské, V Holešovičkách a mostu Barikádníků.
Plán stalinské podzemní dráhy vzal zasvé krátce po Stalinově smrti a s ním i myšlenka dát Troji vlastní nádraží.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Když vás chytne klasika, nikdy vás už nepustí. I kdybyste se před ní plazili.
Petr Král, hudební dramaturg a moderátor Českého rozhlasu
Nebojte se klasiky!
Bum, řach, prásk, křup, vrz, chrum, švuňk, cink. Už chápete? Bicí! Který nástroj vypadá jako obří hrnec ze školní jídelny potažený látkou? Ano, tympán! A který připomíná kuchyňské police? A který zní jako struhadlo? A který jako cinkání skleničkami? A který zní jako vítr?
