Prchat

Což jsou docela zajímavé možnosti, ještě zajímavější mi ale připadá se slovesem prchat zjevně příbuzné přídavné jméno prchlivý, které má význam "náchylný k náhlému a prudkému hněvu; unáhlený, prudký, popudlivý, vznětlivý". Na téma slova prchlivý napsal Pavel Eisner ve své Češtině poklepem a poslechem: " Představa prchavých par s velmi nízkým zápalným bodem; představa třeskavé směsi. Tedy představa termická, vhodně doplňující početnou řadu slovních představ termických (vřelý, vroucný, rozhorlený, nevrlý, žárlivý)." Což jsou sice, jako vždy od Pavla Eisnera, krásná slova, ale o původu slova prchlivý a o jeho souvislosti ze slovesem prchat, nic neříkají.

Michal Novotný

V knížce esejů přírodovědce Stanislava Komárka Mír s mloky se na téma, které nás zajímá, poznamenává, že prchlivý prý původně ve staročeštině znamenalo bojácný, tedy před někým prchající, a časem se význam tohoto slova změnil v pravý opak. Stanislav Komárek má pravdu, že tohle se občas stává, latinské subjectum původně znamenalo to, čemu dnes říkáme objekt, ale v případě slova prchlivý to tak asi není. V práci lingvistky Heleny Karlíkové Hněv ve staročeském lexiku, která byla otištěna v letos vydaném sborníku Verba et historia, se spojení slovesa prchat vyjadřujícího pohyb a přídavného jména prchlivý ve významu vznětlivý vysvětluje takto: "Z původního asi pohnout se proti někomu nebo proti něčemu vznikl ve staré češtině dobře doložený význam obořit se na někoho, zaútočit na někoho, pak rozzuřit se, vybuchnout hněvem."

Náměty, dotazy a připomínky mi můžete posílat na e-mailovou adresu michal.novotny@rozhlas.cz