Pro Josefa a Kristýnu Splavcovy jsou motokrosaři spolu s vozíčkáři jedna velká rodina

9. říjen 2020

Josef Splavec je sice reprezentantem Cechu obkladačů České republiky, už od dětství byl ale jeho životním snem motokros. Po letech závodění se ale už 10 let věnuje organizaci setkávání motokrosové mládeže a vozíčkářů. Velkým pomocníkem je pro něj dcera Kristýna, ostatně právě v jejím pokoji je v rodinném domě Splavcových v Kostelci nad Černými lesy hlavní organizační štáb.

Josef Splavec je profesí obkladačem koupelen a zároveň reprezentantem Cechu obkladačů České republiky. Už od dětství byl ale jeho životním snem motokros. Tomuto koníčku se v různých formách věnuje už od svých 15 let, aktivně závodil, i když dnes už pouze jako veterán. Se svou rodinou žije v Kostelci nad Černými lesy a právě tady se před 10 lety setkal s hercem Janem Kašparem, zakladatelem Centra Paraple, který byl již v té době po úrazu upoutaný na invalidním vozíku. Díky tomuto osudovému setkání vznikl originální nápad. Ve spolupráci s Janem Kašparem Splavcovi začali organizovat pravidelná setkávání vozíčkářů a motokrosové mládeže.

Po smrti Jana Kašpara v organizaci pokračovali sami a veškeré akce dokonce osobně materiálně zabezpečují. Ročně pořádají přibližně 4 akce, kterých se pokaždé zúčastní přibližně 15 vozíčkářů. Za svou činnost získali Cenu Hejtmanky Středočeského kraje 2019.

Když se investice vrací v podobě velké radosti

Ačkoliv na organizaci spolupracuje celá rodina, největším pomocníkem je pro Josefa Splavce jeho dcera Kristýna. Právě v pokoji dcery Kristýny je hlavní „organizační kancelář“. „Tady sedíme večer potají s dcerkou, zavřeme dveře a už to plánujeme“ říká a zároveň se směje Josef Splavec. Akce se musí dobře naplánovat i s ohledem na veškeré další dění a z podpory dcery Kristýny má velkou radost. Motokros ve své podstatě rozšířili i pro lidi s postižením. To ovšem nešlo bez potíží a v současnosti akce dokonce osobně pravidelně finančně podporují i materiálně zabezpečují. Investice se sice po finanční stránce nevrací, obohacují ale Josefa Splavce jinak. Jak sám říká, má naštěstí ve své profesi velký úspěch, a když může potěšit lidi na vozíku, má z toho velkou radost.

Z kurzu rovnou na závod

Zaučování vozíčkářů na čtyřkolce někdy vyžaduje delší čas, ale stojí to za to

Vozíčkáře je samozřejmě nutné na jízdu připravit a nejprve absolvují kurz. Fotky, jak lidé z vozíčků přesedají na čtyřkolku a sedí na ní poprvé, jsou skutečně dojemné. Vše se samozřejmě odehrává za pomoci instruktorů, kteří jim pomáhají připevnit nohy a vysvětlí kudy jet i jak čtyřkolku řídit. A když to nezvládají, sedí za nimi a chvíli jedou s nimi. Následuje ale celodenní setkání motokrosové mládeže a vozíčkářů. Jedná se o celodenní závody a rozjížďky, na kterých mají možnost si společně zajezdit. Všichni jezdí stejnou trať. Po rozjížďkách motokrosové mládeže jedou stejnou trat vozíčkáři. A jak Josef Splavec říká, „jsme všichni jedna velká rodina a oni vědí, že je mám rád a že k nim patřím. Děláme to pro všechny a už je z toho tradice.“

Kostelec nad Černými lesy jako nové místo setkávání

I Splavcovi si museli bohužel díky všem karanténním opatřením s pořádáním těchto akcí letos udělat nucenou přestávku. Ovšem hned jakmile to bude možné, pustí se do organizace znovu. A díky jejich iniciativě se nyní budou další motokrosová setkání konat přímo v Kostelci nad Černými lesy, na nové motokrosové trati. Jak jinak, celý nový motokrosový areál vznikl právě z iniciativy Splavcových.

Spustit audio