Pro paní Jaroslavu Matoušovou je práce kastelánky na Sázavském klášteře životním posláním

Sázavský klášter na první pohled vypadá jako jedna z mnoha památek na území České republiky. Pokud si ale najdete čas na návštěvu, pochopíte jeho důležité místo v naší historii. Role kastelána – v tomto případně kastelánky – pak získává jiný rozměr.

Paní Jaroslava Matoušová původně vystudovala speciální pedagogiku a několik let také jako pedagožka působila. Na Sázavu se poprvé dostala v 18 letech, když hledala zajímavé místo pro letní brigádu. Jako průvodkyně se pravidelně vracela i později. Když se v roce 2003 narychlo hledal nový kastelán, bylo nutné najít někoho, kdo celý areál dobře zná. Paní „Slávka“ byla ideální volbou. Přišla pouze krátkodobě vypomoci. Nakonec zůstala a v roli kastelánky se o Sázavský klášter stará už 18 let.

Podmínky pro kastelána klášteře nejsou ideální

Kromě miniaturního prostoru k životu je hlavním problémem i chladné prostředí starých klášterních budov. Paní Jaroslava Matoušová ale říká: „Když má člověk nějaké místo rád, tak si dovede zvyknout i na méně hostinná období kalendářního roku. Důležité je, že se pohybujete v místě, kudy procházely dějiny…“ Většinu času v klášteře pobývá sama nebo s nejbližšími spolupracovníky. Turisty potkává pouze během sezony.

Jak ji dlouholetý pobyt na Sázavě ovlivnil? „Velmi rychle člověk vyzraje, dozraje, otuží se nejen tělesně, ale i psychicky. A začíná chápat a beze slov vnímat podstatu života sv. Prokopa a jeho následovníků.“

Významné centrum slovanské vzdělanosti

Díky sv. Prokopovi, prvnímu sázavskému opatovi a zakladateli, Sázavský klášter v 11. století intenzívně spolupracoval na mezinárodní úrovni s Kyjevskou Rusí a především s významným pravoslavným klášterem Pečerská lávra v Kyjevě, který hrál až do 16. století nejdůležitější roli v dějinách východního Slovanstva. Nelze se proto divit, že právě nyní na Sázavském klášteře visí ukrajinská národní vlajka a do volných prostor kláštera míří ženy a děti, které z Ukrajiny v současnosti prchají před válkou.

Paní Jaroslava Matoušová se jako kastelánka ujme také péče o to, aby právě v těchto prostorách našly potřebný klid i útěchu, a aby je dávná spojitost Sázavského kláštera s jejich vlastí posílila. Ostatně ví velmi dobře, že genius loci kláštera i jeho historie na návštěvníky skutečně působí. Zná to z vlastní zkušenosti. Návštěvníkům radí, aby si klášter prošli s průvodkyní, ale aby v něm pak také chvíli v klidu setrvali. Aby si toto místo nevnímali a nacítili... Většinou pak návštěvníci tvrdí, že jim je tu dobře a mají z pobytu zvláštní povznášející pocit.

Sázavský klášter je pro ni místem, které jí posilňuje

Paní Jaroslava Matoušová už jako kastelánka samozřejmě ví, kam přesně zajít pro potěšení a posilu. Ráda například chodívá načerpat sílu do Mariánské kapitulní síně. Mít na starosti tolik cenných exponátů je samozřejmě velká zodpovědnost, ale i tady má své oblíbené místo.

Oltář, který do roku 1756 stál v Sázavském klášteře|foto:Markéta Vejvodová, Český rozhlas

Často postává u vitríny s Kyjevskými listy - nejstarším staroslověnským rukopisem z 10. st, který má svůj původ na Velké Moravě. Originál je uložen v Kyjevě, na Sázavě je ale velmi kvalitní faksimile. Kontakt s touto památkou je sice pro ni osobně důležitý, ale dobře ví, že množství informací během prohlídky expozice Staroslověnská Sázava může některým rodinám dělat problémy. Kdysi pracovala jako speciální pedagožka a umí děti zabavit. Proto vás nesmí překvapit, že během prohlídky Sázavského kláštera potkáte několik přátelských koček, se kterými si mohou děti hrát a dopřát si „kočičí hladící terapii“. A nejen to. Pro děti i rodiče také připravila různé zábavné interaktivní programy s výtvarnými dílničkami, takže si návštěvu užije opravdu celá rodina.