Pro Šárku Petrášovou se práce v sociálních službách stala srdeční záležitostí

Šárka Petrášová původně pochází z Kopřivnice, ale do Prahy přišla za studiemi ergoterapie. Původně chtěla tuto rehabilitační profesi, která usiluje o dosažení co nejvyšší soběstačnosti lidí s omezeným tělesným pohybem, uplatňovat v oblasti zdravotnictví.

Vždy ale měla blízko také k výtvarným činnostem, a tak ještě na studiích přijala místo vedoucího terapeutické tvůrčí dílny ve společnosti POHODA, jejímž posláním je komplexní péče o lidi s mentálním postižením. Šárku Petrášovou tato příležitost lákala. Nakonec jí práce s lidmi s mentálním postižením natolik oslovila, že ve společnosti POHODA zůstala už 14 let. Dnes tu pracuje jako manažerka denního stacionáře a vedoucí sociálních služeb.

Studentská brigáda jí změnila život

Práce v sociálních službách je dnes pro ni srdeční záležitostí. Vše začalo v terapeutické tvůrčí dílně, kde přišla poprvé do kontaktu s lidmi s mentálním postižením. Vždy jí bavilo pracovat rukodělně a chtěla tvůrčí činnost umožnit i lidem s mentálním postižením.

Už během prvních kontaktů si začala velmi rychle uvědomovat, že jsou to lidé s běžnými potřebami, přesto jsou pro ně některé zážitky i činnosti hůře dostupné. Zjišťovala, že jim může svým pomoci. Především svým přístupem.

Paní Šárka Petrášová si začala velmi rychle uvědomovat, že může lidem s mentálním postižením zprostředkovat životně cenné dovednosti, které jim pomohou k soběstačnosti i k zážitkům, které by jinak nemohli prožít. Postupně v sociálních službách vystřídala všechny profese a učila se vše praxí. O to více zná podstatu sociálních služeb i jejich důležitost.

Místo, které zná ze všech pracovních pozic

Ačkoliv je dnes především manažerkou, sociální služby ve společnosti POHODA vede na základě svých zkušeností z praxe, které se nyní snaží předávat novým osobním asistentkám.

Prošla téměř každou pozicí a problematiku zná skrz na skrz. Byla osobní asistentka v přímé péči, kdy se musela naučit veškeré otázky hygieny klientů a pomáhala jim ve všech denních činnostech. Vždy se snažila vše trpělivě a jednoduše vysvětlovat tak, aby se klienti naučili být maximálně soběstační.

Postupně se propracovala na manažerku denního stacionáře a vedoucí sociálních služeb. Vždy se ale ráda vrací přímo do terénu mezi své klienty. Přímým kontaktem tak zjišťuje, co klientům chybí. S klienty vždy jedná přímo jako s partnery a dnes jako manažerka velmi dobře ví, co potřebují a jak jim může pomoci.