Pro spisovatelku Kláru Gočárovou je tvorba životodárnou energií

9. duben 2021

Paní Klára Gočárová žije s početnou rodinou v Čerčanech, kde vyučuje cizí jazyky. První knihy životních vzpomínek psala pro své děti. Když ale její knihy příběhů žádalo stále více rodinných přátel, rozhodla se nakonec pro jejich vydání. V roce 2014 nejprve vydala na vlastní náklady trilogii Voslí můstky a úspěch ji inspiroval k další tvorbě.

Psaní byla vždy její velká touha i velká láska

Paní Gočárová vyrůstala ve velmi umělecky založené rodině. V nejtišší místnosti domu si zřídila pracovnu, kde vyučovala cizí jazyky a po chvilkách psala své vzpomínky. Bylo rozhodně na co vzpomínat. Její maminka, Lucie Gočárová, vnučka slavného architekta Josefa Gočára, organizovala výstavy a muzejní expozice a byla stále v kontaktu s předními umělci své doby.

Klára se už v dětství běžně setkávala s významnými osobnostmi přímo doma v kuchyni, kam často chodívali na přátelské a pracovní návštěvy. Z dětství měla mnoho cenných vzpomínek například na výtvarníka Theodora Pištěka, vynikajícího malíře Bedřicha Dlouhého, spisovatelku Ivu Hercíkovou, a různé další osobnosti vědy a kultury… mimo jiné na geologa Pavla Sekeru, který prý byl doma „od Sahary až po Antarktidu“. Jsou to nejen vzpomínky na významné osobnosti, ale také na jejich zajímavé lidské osudy. A právě příběhy „ze života“ ji začaly zajímat a postupně se stávaly ústředním tématem její tvorby.

Kniíhy Kláry Gočárové

Deník babičky Emy

Jakkoliv z jedné strany paní Kláru formovalo umělecké prostředí, ve kterém vyrůstala, jiný rozměr přinesla babička, spisovatelka Ema Řezáčová. Vybranou češtinou si totiž psala velmi podrobně svůj deníček a kdykoliv si v něm dnes paní Klára listuje a čte, má pocit, že má babičku vedle sebe. Chtěla jednou zanechat podobný odkaz i svým čtyřem dětem. Aby si jednou mohly její vzpomínky a zážitky kdykoliv přečíst a měly na ní krásnou památku.

Vedle péče o rodinu zvládala vyučovat také francouzštinu, angličtinu, němčinu, ruštinu a španělštinu a po chvilkách postupně objevovala svůj spisovatelský talent. O to více se musela v krátkém čase soustředit. Podomácku sešité první spisy příběhů našly rychle zájemce a paní Klára Gočárová začala zvažovat jejich výtisk na vlastní náklady. Jak dnes vzpomíná, měla štěstí. Rychle se jí totiž podařilo sestavit tým, se kterým své knihy k vydání připravuje – spolehlivá kamarádka ze studií Renata Hronová se zhostila korektur a rychle doporučila i skvělou designérku Evu Hradilákovou, která navrhuje grafickou úpravu.

Po trilogii „Voslí můstky“ postupně s velkým úspěchem přibyly další knihy, ve kterých se vypráví o zajímavých lidských osudech – Učitelčin snář, Na tichou počtu - aneb román nejen pro ženy, Puzzlení aneb cizími jazyky snadno a rychle a zatím poslední Číbabí psíběhy, o tom, že vše na světě má mít svou harmonii, která se nejlépe tvoří ve dvou.

Životodárná tvorba, která přináší radost

Dnes je o knihy paní Kláry Gočárové takový zájem, že se rozhodla vlastní tvorbě věnovat více. Psaní ji nejen těší, ale jak zjistila, má na ni i blahodárný účinek. Když si sedne do klidu své pracovny a začne psát, vžije se naplno do příběhů svých hrdinů. To ji velmi obohacuje a psaní jí tak přináší i velkou radost.

Najít si nějaký způsob vlastního tvoření doporučuje ostatně každému, i když si mnozí myslí, že nemají talent. Vyrábět cokoliv, svíčky nebo mýdla, jakékoliv maličkosti, které potěší jako dárek a přinesou radost i tomu, kdo je vytváří. Tvorba jako taková je totiž podle Kláry Gočárové životodárná.

Spustit audio

Související

Více o tématu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.