Progresivista nejsem. Jsem ale liberálnější než aktuální většina Senátu, míní nový ústavní soudce Wintr

Senát schválil nominaci tří nových ústavních soudců. Jaké byly okolnosti schvalování? Proběhlo rozhodování řádně i přesto, že soudci Daniela Zemanová a Josef Baxa nejprve neuspěli u ústavně právního výboru? Proč měl Jan Wintr vůči spolukandidátům optickou výhodu? Rozhovor s budoucím ústavním soudcem vedl Tomáš Pancíř.

Jak vnímáte to, co se dělo nejdříve na ústavně právním výboru Senátu, potom na plénu a v týdnu mezitím?

Je naprosto v pořádku, že se Senát snaží zjistit více o kandidátech a že o nich probíhá veřejná diskuse. Že se senátoři ptají. Z mého hlediska má jmenování ústavních soudců dvě fáze, tu neveřejnou, prezidentovu, a potom Senát jedná veřejně, výbory i plénum.

Během třiceti až šedesáti dní je jméno kandidáta veřejně známo a může být předmětem veřejné diskuse. Žádná z otázek, co jsem dostal na výborech nebo senátorských klubech, mi nepřišla nepatřičná. Senátoři se živě zajímají o problematiku ústavy, projednávají ústavní změny, konfrontují se s nálezy Ústavního soudu. Proběhlo to řádně, tak, jak má.

Čtěte také

Bylo jednání v ústavně právním výboru Senátu vzkazem? Pokud ano, komu?

Proč přesně jsem dostal docela velké množství hlasů a moji spolukandidáti dostali hlasů méně se velmi obtížně komentuje. Myslím, že roli mohl hrát určitý optický klam.

Když debata probíhá třeba o ústavních změnách, o učebnicových ústavních principech, o hodnocení nálezů Ústavního soudu, tak já jako učitel ústavního práva a jako někdo, kdo jako tajemník ústavní komise seděl tři roky ve sněmovně a účastnil se debat o ústavních změnách, mohu působit v té problematice orientovaněji než někdo, kdo je soudcem třeba obecného soudu. To ovšem neznamená, že Daniela Zemanová nebo Josef Baxa nemůžou být nakonec mnohem lepšími ústavními soudci, než budu já. Ale zrovna v této disciplíně jsem měl optickou výhodu.

Čtěte také

Jako jediný z trojice kandidátů jste prošel jak v ústavně právním výboru, tak při hlasování celého Senátu. Šéf prezidentova konzultačního panelu, váš kolega z Právnické fakulty Jan Kysela předevčírem řekl, že bylo možné očekávat i opačný scénář, kdy by se řeklo, že senátu vadí progresivisté. Z hlediska veřejně dostupných informací jste tak klidně mohl být vyhodnocen. Jste progresivista?

Já myslím, že ne. To, jakým způsobem vnímám ústavní právo, je napsané třeba v mojí učebnici a v mých veřejných vyjádřeních. Zabývám se i problematikou lidských práv. Už od roku 2007 jsem členem výboru pro práva LGBTI+ lidí Rady vlády pro lidská práva. Asi jsem liberálnější než aktuální většina Senátu.

Vždy se mi dařilo vnímat rozdíl mezi ústavní a politickou rovinou.

Vždy se mi ale dařilo vnímat rozdíl mezi ústavní a politickou rovinou a vnímat to, co má zůstat věcí politického rozhodování a co má prosazovat ústavní soud, kde je nutný výklad ústavy.

Očekával jste, že můžete mít problém u části senátorů kvůli svým názorům?

Přijal jsem kandidaturu a potom jsem čekal, co bude potom předmětem veřejné diskuse. Byl jsem připraven vysvětlovat svoje názory a svůj pohled.

V minulosti jste se často v médiích vyjadřoval ke sporným otázkám, k výkladu ústavy, k tomu, jestli daný zákon nebo ustanovení je či není v souladu s ústavou. Není to v tuto chvíli, kdy se v pondělí stanete ústavním soudcem, handicap? Nehrozí, že budete rozhodovat o analogických nebo konkrétních případech a jedna ze stran potom bude namítat vaši podjatost?

Čtěte také

Myslím, že to riziko je poměrně malé. Podjatost je důvod pro vyloučení soudce, a to pro podezření, že buď nebude nestranný, anebo že nebude jako nestranný vnímat. Hlavní důvod podjatosti je vazba na sporné strany nebo jejich zástupce, například rodinný vztah s advokátem jedné strany. Druhý případ podjatosti je, že člověk nemůže rozhodovat ve věci, ve které dříve rozhodoval v jiné roli. Kdyby byl někdo soudce Nejvyššího soudu, stal se soudcem Ústavního soudu, tak těžko může rozhodovat o ústavní stížnosti proti svému vlastnímu rozhodnutí a hodnotit, jestli bylo dobré nebo špatné.

Riziko námitek vůči mé podjatosti je poměrně malé.

Nejcitlivější je třetí důvod. To je poměr k věci, což míří především na situace, kdy se například soudce stane účastníkem dopravní nehody, která se řeší u soudu. Pokud byl v té dopravní nehodě zapleten, tak jeho pohled může být natolik zkreslený, že nevnímá svědky objektivně, ale hodnotí je prizmatem toho, jak vnímal tu nehodu on.

U zákonů je to spíš tak, že zákony se týkají nás všech. A zákon o Ústavním soudu výslovně říká, že pokud se někdo podílel na tvorbě zákona, tak to neznamená jeho vyloučení pro podjatost. Já jsem na to odpovídal i v ústavně právním výboru a ze všech zákonů, které jsou napadené před Ústavním soudem, mám pochybnosti o tom, jestli bych neměl být podjatý, u dvou.

Co by se mělo změnit na chodu Ústavního soudu? Kdo bude členem týmu Jana Wintra? Poslechněte si celý rozhovor.

autoři: Tomáš Pancíř , vpl

Související