P.S. aneb douška

18. březen 2005

Výraz, o němž chci dnes mluvit, jsem tu před časem už zmínil. Dnes ale o něm mám nové zprávy. Jde o slovo, které Slovník spisovného jazyka českého označuje za poněkud zastaralé a vykládá ho takto: "co je přidáno dodatečně (zpravidla v dopise), dodatek, doložka, postskriptum". Ze zmíněného postskriptum, tedy z pozdně latinského spojení znamenajícího "po tom, co je napsáno", je běžně známá a zkratka PS . Scribere je latinsky psát; odtud máme skripta, ta vysokoškolská. Ale zpět k doušce, protože, jak jsem ještě neřekl, budu se dnes zabývat právě jí.

To slovo, které se začalo používat až někdy na přelomu 19. a 20. století, vypadá jako abych tak řekl samička od doušku. Doušek-douška. Někteří etymologové opravdu souvislost mezi douškem, tedy lokem, napitím, a douškou vidí. Doušek je to, co se vypije na jedno nadechnutí, douška by pak bylo to, co se napíše jakoby jedním dechem. Takhle slovo douška vykládají Josef Holub a František Kopečný ve svém etymologickém slovníku, který vyšel v 50. letech. Václav Machek ve svém později vydaném slovníku upozornil na jinou, řekl bych kuriózní možnost. Slovo douška prý vzniklo ze spojení do ouška. Douška v dopise je prý něco jako důvěrný dodatek, důvěrné pošeptání do ucha. Jiří Rejzek v našem zatím posledním etymologickém slovníku spojení doušky s uchem označil za nejspíš takzvanou lidovou etymologii a přiklonil se spíš k souvislosti doušky s douškem, dechem a duší.

Michal Novotný

A teď jsme došli ke slíbeným novým zprávám. Týž autor, tedy Jiří Rejzek, se totiž v letos uveřejněném sborníku Verba et historia k věci vrací s tím, že spojení doušek-douška "příliš neuspokojuje" a jak píše "z nouze" se pokouší ještě o jeden výklad. Ve staré češtině existovalo slovo doušky, kterým se označovaly hody druhý a třetí den po svatbě, po pouti a podobně, jakési dodatečné slavení. Také tohle slovo patří do velké rodiny v níž jsou dech, doušek a duše, v tomto případě jde o výraz duch. Ono dodatečné slavení, druhý a třetí den po slavení vlastním se totiž jakoby pořádalo pro duchy předků, pro doušky. Tyto doušky a doušku v dopise by tedy spojovala jakási dodatečnost. Což možná, jak píše Jiří Rejzek, vzniklo žertem.

Náměty, dotazy a připomínky mi můžete posílat na e-mailovou adresu michal.novotny@rozhlas.cz

autor: Michal Novotný
Spustit audio

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

Karel Klostermann Ze světa lesních samot

Ze světa lesních samot

Koupit

Román klasika české literatury zobrazuje dramatické změny poměrů na česko-bavorském pomezí v posledním čtvrtletí 19. století, kdy ustálený životní řád "světa lesních samot" narušila živelná katastrofa.