Rendlík a hrnec
Včera jsem mluvil o tak trochu opovrhovaném slovu kastrol, dnes je na řadě jeho skoro synonymum rendlík. Podívejme se nejprve do Slovníku spisovného jazyka českého, jak to je se synonymitou výrazů kastrol a rendlík přesně. Kastrol je podle slovníku "nízká okrouhlá nádoba na vaření" a rendlík je "(menší) kastrol či kastrolek".
Takže opravdu skoro dokonalá synonymita a mé vývody o tom, že na rendlík se nedává poklička, čímž se tento hrneček liší od kastrolu, jsou patrně jen dětskou vzpomínkou na náš takříkajíc rodinný jazyk.
Stejně jako kastrol je i výraz rendlík cizí. Zatímco původem latinský kastrol k nám přišel z francouzštiny, rendlík je původem německý. Do češtiny se dostal dřív než kastrol, vyskytuje se, v podobě renlík, už v Klaretově slovníku, který je z doby Karla IV. Proto ho dnes jako cizí už vlastně ani necítíme. Ale nepochybně pochází z německého Rändel, které je od Rand, a to znamená okraj. Rändel byl hrnec s okrajem, naši předkové takovým hrncům říkali krajáč a mívali ho, jak víme, "plný mlíka". Dnes už jednotlivé kuchyňské nádoby nerozlišujeme tak jemně jako naši předkové, kteří kromě kastrolů a rendlíků znali třeba i kuthany a dušáky. My dnes jakékoliv nádobě na vaření říkáme zkrátka hrnec. Což je slovo, které původně neoznačovalo kovové nádoby na vaření, ale jen nádoby hliněné. Je to vidět, ze slov hrnčířství a hrnčíř, která dosud spojujeme výhradně s výrobou hliněného nádobí. Všechna ta slova jsou velmi stará, nesporně mají indoevropský kořen gher-, který najdeme rovněž ve slovech hořet, horký, žár a také třeba hoře a horší. Z indoevropského kořene vzniklo praslovanské grn, které znamenalo pec, a z toho zdrobnělina grnc. První grnce tedy vlastně byly malé pece, pecičky. Jídlo se v nich vařilo na žhavém popelu, který se dával dovnitř hrnce.
Náměty, dotazy a připomínky mi můžete posílat na e-mailovou adresu michal.novotny@rozhlas.cz.
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
