Renesanční lovecký zámeček v Rábech zdemolovalo JZD. Záchrana přišla na poslední chvíli

Na konci 15. století bylo v dnešní obci Ráby pusto. Jen v lesích pod Kunětickou horou se proháněla zvěř. A právě proto se tam Pernštejnové z nedalekých Pardubic rozhodli postavit lovecký zámeček, Jägerhaus.

Páni z Pernštějna se zakázkou stavby, která měla být reprezentativním a zároveň pohodlným místem pro hostiny při panských honech, oslovili tehdy významného stavitele a urbanistu Jiříka z Olomouce. Byl to zřejmě jejich oblíbenec, protože je mu mimo jiné připisována i oprava pardubické Zelené brány a zámku v Pardubicích z první poloviny 16. století.

Víc o vzniku třípatrového zámečku nevíme. První písemná zmínka o něm je až z roku 1568. Od té doby byl původně renesanční lovecký zámek několikrát přestavěn, ať už barokně nebo klasicistně, ale tak, že ještě v době vzniku republiky v roce 1918 byl opravdu pěkným sídlem, které se nestyděl prezident T. G. Masaryk darovat za zásluhy svému generálu Jaroslavu Červinkovi. To vše skončilo rokem 1948, kdy Jägerhaus získalo do vlastnictví místní Jednotné zemědělské družstvo.

Místo šlechticů na zámku hodovalo JZD

Jaké byly osudy Jägerhausu v Rábech poté, co se v něm usídlilo JZD, se velmi podobá filmům Vojtěcha Jasného Všichni dobří rodáci nebo jeho pokračování Návrat ztraceného ráje. Zkrátka historickou stavbu by v něm pár desítek let poté, co se do něj JZD nastěhovalo, nehledal nikdo. A to ani vzdáleně.

V okolí zámečku si vybudovali kravíny, ocelokolny a další podobné stavby, z Jägerhausu udělali nejprve kanceláře, pak jídelnu, kuchyň, byty nebo sklad civilní obrany. A přestavěli ho ke svým potřebám tak, že znalce historie srdce zabolí. Třeba vzácné terakotové ostění ze třicátých let 16. století, které se nachází jen na několika stavbách u nás, používali jako zdicí materiál, tedy jako velké cihly. Stejně tak se neostýchali nešetřit betonem, železem a umělými hmotami. A tak, když v 90. letech minulého století JZD objekt opustilo, byla to rozpadající se ruina.

Demoliční výměr a buldozery na dvoře

Když se pak po roce 2000 dostal zámeček do prodeje, vlastně vůbec nešlo ani o něj, jako spíše o pozemky, lukrativní místo pro rodinné domky nedaleko Pardubic. A tak se jen čekalo, až ho ministerstvo kultury vyjme ze seznamu kulturních památek a tím posvětí jeho demolici. Na dvoře už dokonce byly přichystány buldozery.

V této podobě objevil zámeček jeho současný majitel. A když se dozvěděl víc o jeho minulosti a původu, zamiloval se do něj a rozhodl se ho zachránit. Pracuje na tom spolu s památkáři svépomocí od roku 2004. A i když to bylo nelehké a skoro až nemožné, zámeček znovu začíná vypadat jako reprezentativní sídlo, za které se Pernštejnové nemusí vůbec stydět.