Řez růží je skoro nejjednodušší případ řezu, jaký znám, říká botanik Jiří Žlebčík

17. říjen 2022, aktualizováno

Jiří Žlebčík vystudoval geobotaniku a taxonomii rostlin na Univerzitě J. E. Purkyně v Brně. Od roku 1975 pracuje ve Výzkumném ústavu pro krajinu a okrasné zahradnictví v Průhonicích u Prahy, kde také žije a kam se přestěhoval z rodného Valašska.

Postupně se zabýval zejména rychlením okrasných cibulnatých rostlin, generativním množením dřevin, řízkováním růží a záchranným množením některých ohrožených druhů rostlin naší přírody. „Poslední dobou už jsem částečně v důchodu a zabývám se výlučně růžemi,“ říká Jiří Žlebčík.

Růže jsou zároveň jeho koníčkem, a tak ve volném čase jezdí po různých výstavách nebo po rozáriích. Často navštěvuje Mezinárodní soutěžní rozárium v Hradci Králové.

Zvládne pěstování růží každý? Pan Žlebčík odpovídá a přidává cenné rady: „Zvládne je každý. Lidé si myslí, že je velice složitý řez růží. Přitom je to skoro nejjednodušší případ řezu, jaký znám. Co se týká keřů růží, které si lidé stříhají do kytice, jsou to ty, které mají květ o průměru 9 centimetrů a více, ty se řežou docela razantně. Z keře zůstane tak 15 až 20 centimetrů, na jaře, a to předtím měl skoro metr. Čím má růže menší květ, tím se řeže kupodivu méně. U růží záhonových se odstraňují jen taková ta rozvětvená květenství nahoře. Trošku jiná situace je u růží pnoucích a sadových, tam se čeká, až nějaká větev pořádně zestárne. Když je silná asi jako ruka, uřízne se těsně u země. Průběžně se tak rostlina zmlazuje.“

Nejbohatší kolekce některých druhů rostlin v Česku

Dendrologická zahrada, kterou jsme si při natáčení prošli, je pracovištěm Výzkumného ústavu Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví. Základ dnešní podoby zahrady vznikl zásluhou mimořádného úsilí řady pracovníků výzkumného ústavu v polovině sedmdesátých let 20. století. Právě tehdy tam nastoupil i Jiří Žlebčík.

Zahrada navazuje na odkaz hraběte Arnošta Emanuela Silva Taroucy, zakladatele průhonického parku a prvního prezidenta Dendrologické společnosti pro podporu nauky o dřevinách a zahradního umění v Rakousku-Uhersku, respektive Československé dendrologické společnosti, čímž se hlásí k více než stoleté tradici.

Dendrologická zahrada se rozkládá na ploše 72,8 hektarů a soustřeďuje téměř 10 000 taxonů rostlin. Ke zdejším nejvýznamnějším sbírkám se řadí kolekce rododendronů, okrasných jabloní, šeříků a tavolníků, které jsou nejbohatší v Česku. Pěstuje se zde jedinečný soubor pnoucích, sadových a starých odrůd růží. Početné jsou rovněž sbírky borovic a smrků. Výsadby dřevin doprovázejí plošné výsadby trvalek a cibulovin.

Dendrologická zahrada v Průhonicích je otevřená i pro veřejnost. Přijďte se podívat.

Čím bylo zajímavé fotografování rostlin v dřívějších dobách a v čem bylo setkávání se s rostlinami v dětství napínavé? Poslechněte si v reportáži vzpomínání Jiřího Žlebčíka.

Spustit audio