Robert Schuster: Věčně neutrální Švýcarsko se kvůli válce na Ukrajině opatrně mění

To samozřejmě neznamená, že by na ruskou invazi vůbec nereagovaly nebo byly vůči ní lhostejné. Naopak ji odsoudily a v rámci svých možností se zapojily do humanitární pomoci napadené Ukrajině.

Čtěte také

Jan Fingerland: Finlandizace NATO aneb Neutralita vychází z módy

Avšak dodávky zbraní či jakákoli nepřímá podpora ukrajinské armádě nepřipadá pro neutrální trojlístek, s odkazem na jejich status, v úvahu.

Závazky, které z toho plynou, vnímá obzvlášť silně Švýcarsko, které není na rozdíl od Rakouska a Irska ani členem Evropské unie. Takže ani nemělo povinnost připojit se k ekonomickým sankcím vyhlášeným proti představitelům ruského režimu a jeho podporovatelům z řad oligarchů.

Pohled veřejnosti se změnil

Vzhledem k tomu, že mnozí z nich v minulosti nakoupili ve Švýcarsku nemovitosti, případně tam i jinak investovali, čelila zdejší vláda značnému tlaku, aby se navzdory svému neutrálnímu statusu k sankcím připojila.

Koneckonců i sídlo společnosti Nord Stream provozující stejnojmenný plynovod, a tím pádem jeden ze symbolů ruské mocenské politiky posledních let, měl své sídlo ve švýcarském Zugu, který je vyhlášený pro své nízké daně.

Čtěte také

Rusové se hrnou na evropské ambasády pro víza

Vzhledem k letité švýcarské zdrženlivosti ve vztahu k mezinárodním konfliktům proto mělo určitou logiku, že ještě před vpádem na Ukrajinu zaslal ruský ministr zahraničních věcí Sergej Lavrov švýcarské vládě oficiální dopis se žádostí, aby upřesnila, jak to má s neutralitou.

Zřejmě tím narážel na Haagskou konvenci o povinnostech neutrálních států z roku 1907, kterou v Švýcaři v minulosti vždy důsledně uplatňovali.

Lavrov sice oficiální odpověď nedostal. Přesto bylo Švýcarsko velmi záhy po ruské invazi nuceno zajmout stanovisko. A to i u tak zdánlivě prosté otázky, zda je přípustné ve švýcarských nemocnicích ošetřovat zraněné ukrajinské vojáky, kteří by se pak s největší pravděpodobností znovu vrátili na frontu a zapojili do bojů.

A když souhlasila neutrální země s ošetřením zraněných Ukrajinců, neměla by být podobně svolná i ohledně případné péče o zraněné ruské vojáky?

Podobné debaty se točily i kolem možnosti dodávek vojenské techniky, a to tím spíš, že švýcarská armáda je tradičně velmi moderně vyzbrojená. Proto také vláda velmi záhy čelila požadavku na dodávku vojenského materiálu.

Zjistilo se například, že Švýcarsko je jednou z mála zemí, která má ještě zásoby munice potřebné pro protiletecké systémy Gepard, a které dodalo Ukrajině Německo. Totéž se teď ukazuje u tanků Leopard ze Švýcarska.

Čtěte také

Robert Schuster: Proč váhal německý kancléř s dodávkou tanků pro Ukrajinu

Reagovat na žádosti zahraničních partnerů pokaždé odmítavě přestalo být možné. Oficiální Švýcarsko proto začalo svůj přístup pomalu měnit. Změnil se i pohled veřejnosti. V průzkumech podporuje dodávky zbraní Ukrajině okolo 55 procent občanů.

V parlamentu se už proto diskutuje o způsobech, jak ulehčit vývoz zbraní do třetích zemí. Uvažuje se buď o speciálním zákonu, který by byl šitý na míru Ukrajině a dovolující okamžité přímé dodávky. Nebo by se mohla výrazně zkrátit doba, po kterou by státy kupující zbraně ve Švýcarsku, je nesměly dodat třetím zemím.

Roste ovšem tlak i ze strany zbrojařů. Řada evropských států v čele s Německem totiž kvůli stávajícím přísným pravidlům ohlásila, že budou v budoucnu nakupovat jinde, aby pak bylo možné s vojenským materiálem volně nakládat. Takže švýcarským zbrojařům hrozí, že přijdou o lukrativní zakázky.

Robert Schuster|foto:Khalil Baalbaki, Český rozhlas

Přesto ale zůstává v části společnosti odpor vůči změně dosavadního přístupu velký.

Zásadně proti je třeba nejsilnější strana v zemi, konzervativní a euroskeptická Švýcarská lidová strana. Už začala sbírat podpisy pro vypsání referenda, které by nejenom zakazovalo se jakkoli zapojovat do mezinárodních konfliktů, ale v mnohém by znamenalo, že Švýcarsko by bylo ve svých možnostech omezeno ještě víc než dosud.

Autor je komentátor Lidových novin