Rozloučení s lokálkou do Mochova. Byli jsme u toho

6. listopad 2021

Středočeský kraj snižuje náklady na základní dopravní obslužnost na svém území. Kvůli nízkému počtu cestujících skončí s příchodem nových jízdních řádů od 12. prosince provoz lokálních spojů na tratích: Vraňany – Lužec nad Vltavou, Bakov nad Jizerou – Dolní Bousov, Straškov – Zlonice, Březnice – Rožmitál pod Třemšínem a Vlašim – Trhový Štěpánov.

Černého Petra obdržela trať číslo 233 z Čelákovic do Mochova. Provoz trati zabezpečovala společnost KŽC – doprava. Den posledního pravidelného provozu a velké rozloučení bylo už 29. října. Reportáž natočil a fotografie pořídil Honza Macoun:

Loučení s lokálkou do Mochova

"Jako umírněný fanda železnice si pochopitelně nemohu nechat ujít tuhle jedinečnou příležitost. I když spojení „jedinečná příležitost“ je poměrně zavádějící. Nejdříve něco z historie. Trať z Čelákovic do Mochova pro nákladní dopravu byla otevřena už 11. února roku 1883. Důvodem stavby byl cukrovar v Mochově. Když byl cukrovar zrušen, vznikly v roce 1957 na jeho místě mrazírny. Jejich provoz fungoval až do roku 2009, kdy byla výroba přesunuta majiteli do Rakouska. Osobní vlaky začali jezdit až v roce 1939.

A jak často se pendlovalo z konečné na konečnou? Jízdní řád pro rok 1981 uvádí, že na skoro čtyřkilometrovou trať denně vyjíždělo 7 spojů denně (včetně dvou smíšených vlaků). Stejný počet spojů bylo i v roce 2006, ale s tím, že 4 páry jen v pracovních dnech, jeden spoj každý den a jeden ve všední dny a ve svátek. Pravidelný provoz se letos na trati rozloučil s frekvencí 6 ti párů vlaků ve všedních dnech mimo letní prázdniny.

Velké loučení (ne) loučení s lokálkou do Mochova
autor: Honza Macoun
Spustit audio

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.