Rozsáhlý barokní areál zvaný Klementinum vybudovali v Praze jezuité. Dnes je v něm Národní knihovna

Se svými více než dvěma hektary je jedním z největších stavebních komplexů v Evropě. Na jeho stavbě se podíleli významní architekti, například Carlo Lurago, František Maxmilián Kaňka nebo Kilián Ignác Dientzenhofer.

Od počátku svého působení jezuité v areálu provozovali školu, povýšenou roku 1622 na univerzitu. Kromě tříd a prostor pro řádovou komunitu si v Klementinu vybudovali také knihovnu, tiskárnu, lékárnu, divadlo a samozřejmě chrámové stavby. Roku 1654 byla klementinská univerzita spojena s Karlovou, jezuitům byla předána i její knihovní sbírka. V nově vzniklé Karlovo-Ferdinandově Univerzitě v Klementinu sídlily filozofická a teologická fakulta.

Jezuité museli Klementinum po zrušení řádu v roce 1773 opustit, univerzita tam však přetrvala. Po rozdělení univerzity na českou a německou část v roce 1882 zůstala jen část česká. V roce 1930 se filozofická fakulta přestěhovala do nové budovy a Klementinum se stalo sídlem Národní knihovny.

K nejatraktivnějším místům patří při prohlídkách Klementina Barokní knihovní sál s překrásnou freskovou výzdobou a několika historicky cennými velikými glóby. Dále pak Astronomická věž, vysoká 68 metrů, z níž je nádherný výhled na historické centrum Prahy a Meridiánová síň, která je unikátní místností, dříve využívanou pro určování pravého poledne.

Denní teplotní měření jsou v Klementinu zaznamenávána soustavně od roku 1775. Jedná se o nejdelší pozorování tohoto druhu na světě. Od roku 1784 jsou všechny hodnoty zaznamenávány třikrát denně.