Ručně šité rukavice padnou na ruku jako druhá kůže. Radost vám budou dělat desítky let
Rukavice šité na míru připomínají eleganci filmových hvězd z doby První republiky. Krásně obepínají ruce a při správné péči vám vydrží celý život. Myslí si to Ludmila Osičková, která se učila šít rukavice u zkušených rukavičkářek z Dobříše. Řemeslo teď sama předává dál nejen v Čechách, ale i v Německu, v Polsku nebo v Irsku.
Rukavičkářka Ludmila Osičková se snaží udržet tradici rukavičkářského řemesla v Dobříši. Rukavičkářské závody tam prošly v posledních desetiletích dramatickým vývojem. Výroba se postupně přesunula do asijských továren s levnou pracovní silou. V areálu dobříšského závodu, kde se kdysi vyráběly miliony kusů rukavic ročně, si Ludmila Osičková otevřela malou dílnu. Na historických strojích šije kožené rukavice přesně podle přání zákazníků. Kvalitní, a tedy dražší rukavice, se totiž dostávají opět do módy.
„Na první pohled jsou rukavice krásné, ať jsou šité kdekoliv,“ vysvětluje Ludmila Osičková. Rozdíl je ale v tom, jak se následně kůže přizpůsobí tvaru ruky. Pokud se tvar rukavice nepřizpůsobí, pak to bývá znamení, že kůže byla neodborně zpracována a střižena anebo byl použit levný a nevhodný materiál. „Když ji oblékáte, tak byste měli cítit jemný tah. V průběhu pár dnů nošení by se měla stát vaší druhou kůží.“
Do módy se opět dostávají rukavice „šoférky“ vhodné pro řízení vozu, ale také jezdecké rukavice nebo rukavice pro hraní golfu. Nejžádanější barvou je klasická černá nebo hnědá, zákazníci si ale mohou vybírat ze široké palety barev od žluté, přes šedou až po různé odstíny červené nebo fialové. Na přání zákazníka je možné rukavice ozdobně prošít nebo doplnit hřejivou podšívkou. Kůže je přírodní materiál, který časem získává zcela unikátní patinu. Kvalitní rukavice vám budou dělat radost i několik desítek let. „Můžeme je mít i celý život a možná i ještě někdo po nás,“ usmívá se Ludmila Osičková, která má ve svém šatníku více než dvacet párů.
Jak zjistíte správnou velikost rukavic? A jak se o kožené rukavice starat tak, aby nám dlouho vydržely krásné? Poslechněte si v reportáži Báry Kvapilové.
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Když vás chytne klasika, nikdy vás už nepustí. I kdybyste se před ní plazili.
Petr Král, hudební dramaturg a moderátor Českého rozhlasu
Nebojte se klasiky!
Bum, řach, prásk, křup, vrz, chrum, švuňk, cink. Už chápete? Bicí! Který nástroj vypadá jako obří hrnec ze školní jídelny potažený látkou? Ano, tympán! A který připomíná kuchyňské police? A který zní jako struhadlo? A který jako cinkání skleničkami? A který zní jako vítr?
