Šampiona mezi kanárky pozná jen odborník. Musí mít zkušenosti s chovem i zkoušku z ptačího zpěvu

Kanár je prý nejlepší kamarád. Pan Fábera jich ročně odchová i stovku. Jen jména jim nedává, nerad by se s nimi totiž loučil
Kanár je prý nejlepší kamarád. Pan Fábera jich ročně odchová i stovku. Jen jména jim nedává, nerad by se s nimi totiž loučil

Kanárek je prý nejlepší kamarád – tvrdí to jejich chovatel Bohumil Fábera z Jarpic na Kladensku. Kanárky chová už padesát let a každý rok si vychová stovku nových kamarádů. Jako posuzovatel těchto ptáků si musel dokonce udělat zkoušku z ptačího zpěvu.

Já chovám harcké kanáry, jinak se jim říká po česku zpěvní kanáři,“ rozhlíží se Bohumil Fábera po svém království, které je plné klícek s kanárky. „Je to takový rod, který je z těch kanárů nejstarší." Harcký kanár dostal jméno podle německého pohoří Harz. Právě tam kanárci pomáhali horníkům v dolech rozeznat nebezpečné koncentrace důlních plynů. Horníci podle chování kanárka v klícce poznali, zda je v dole přítomný metan. „Ten kanár buď začal v té klícce létat. Byl divoký anebo i padnul a zachránil tak život těm horníkům,“ vysvětluje chovatel Fábera.

A jak se takový kanárek naučí zazpívat na soutěži v ten pravý okamžik? „V říjnu se samečkové vychytají a dají se do takových zpěvných klícek a tam trénují,“ popisuje postup pan Fábera. Chovatel si potom sestavuje z těch nejlepších zpěváků kolekce po čtyřech jedincích. Ti musí pěkně ladit dohromady. Klícky se přes den zakrývají. Důležitá je totiž tma, ve které se ptáci soustředí na zpěv. „Dvakrát, třikrát za den je na půl hodiny odkryjeme a oni si zvyknou na to, že se nažerou a hned jak se svítí, začnou zpívat. Tím je donutím k těm 25-30 minutám, co musí na soutěži zpívat,“ popisuje Bohumil Fábera časově náročný postup výchovy ptáků.

Zatímco laik slyší pouze pípání a pískání, zkušený chovatel dokáže v ptačím zpěvu rozeznat a ocenit i ty nejmenší detaily. „Ti kanáři jsou tak strašně jemní a tichý. Zkrátka člověk, který to nechová, tak si myslí, že ten kanárek jen bručí a mručí,“ naklání se pan Fábera nad ptačí klíckou. „Ty hloubky, to je taková nádhera. To je zkrátka to, kvůli čemu to člověk dělá.“

Soutěžní kanárek je velmi plachý. Zbarvení není až tak důležité. Hlavní je, jak umí zazpívat

Chovatelů kanárů v Čechách ubývá. Bohumil Fábera by tak v chovatelských řadách rád přivítal mladé lidi. On sám začínal ve čtrnácti letech a všechno se postupně naučil od zkušenějších kolegů. Teď by svoje zkušenosti rád předával zase mladším chovatelům.