SATIRA

Psaná podoba těchto dvou slov je ovšem rozličná, satira se píše s měkkým i po t, satyr pak má v tomto místě ypsilon. To ale ještě nemusí nic znamenat, naši předkové často u přejatých slov vybírali ze dvou našich i zcela libovolně. Než na otázku po příbuznosti výrazů satira a satyr odpovím, musím říct něco o významu těchto dvou slov. Satira je, čtu ze Slovníku spisovného jazyka českého, "literární druh odsuzující výsměchem, ironií, sarkasmem a vtipem záporné vlastnosti a jevy skutečnosti" a "posměšné vyjádření, posměch, výsměch". Satyr pak je, tentokrát čtu Českého etymologického slovníku "prostopášná mytologická bytost v lidské podobě se zvířecími znaky" a jak dodává Slovník spisovného jazyka českého obrazně také "velmi smyslný člověk".

Obě slova mají takříkajíc klasický původ. První je z latiny, kde vedle sebe existovala dvě velmi podobná slova stejného původu a významu, satira a satura. Původně znamenala něco jako míchanice, všehochuť, směs a přeneseně se tak říkalo divadelním představením, dramatickým fraškám. A protože se v těchto fraškách často recitovaly kritické, útočné básně, dostaly tyto básně objevující se v satirách rovněž jméno satiry. Na pojmenování frašek se pak zapomnělo a kritickým později nejen básním to zůstalo.

Pojmenování satyrů je původem řecké, s latinskými satura či satira určitě nijak nesouvisí, takže slova satira a satyr příbuzná nejsou. Ale to je vše, co se o výrazu satyr dá vyčíst v etymologických knihách. Původ tohoto řeckého slova je nejasný. Jisté ale je, že takříkajíc kozí zjev těchto řeckých mytologických bytostí, s jejich růžky, kopyty i ocasy, dal vzniknout představě našich předků o čertech. Čeští čerti i v současných filmech vypadají vlastně stejně jako řečtí satyrové.