Šéfdirigent Vladimír Valovič: Dirigování je náročné fyzicky i psychicky, musíte být i diplomat

4. říjen 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Vladimír Valovič

Časopis Downbeat ho zařadil mezi nejlepší dirigenty světa. Na jeho koncertech hostovaly největší hvězdy jazzu i popu. „Dirigování je náročné fyzicky i psychicky,“ říká šéfdirigent rozhlasového Big Bandu Vladimír Valovič.

Více než čtvrt století řídí orchestr Gustava Broma. Pochází ze Slovenska a po škole se o místo hudebního režiséra ucházel v brněnském rozhlase. Z 11 uchazečů vyhrál a hned se dostal k možnosti nahrávat s orchestrem Gustava Broma. „S Gustavem jsme se potkali už na konkurzu, já tam měl hned konflikt, ale nakonec mi dali za pravdu.“

Setkání s Gustavem Bromem pro něj bylo osudové. Jako jedni z mála i v době totality koncertovali po celé Evropě. V roce 1994 za ním Gustav Brom přišel s nabídkou dělat dirigenta. „To byl absolutní šok, já si myslel, že už někoho má. Tak jsem měl podmínku, že mě kapela musí chtít. A kluci z kapely mě schválili a od té doby tam jsem.“

I Vladimíra Valoviče čeká hledání nástupce. „Kluci z kapely se už taky ptali, ale není to jednoduchý. Dirigování je fyzicky i psychicky náročné, je to velké těleso a musíte být diplomat i psycholog. V kapele je totiž každý osobnost a musí to fungovat. Roli hraje i ekonomika.“

Po fyzické stránce ho občas bolí ruce, ale horší je, že se pořád stojí. „Když zkoušíme, tak muzikanti sedm hodin sedí, ale já stojím. A ještě musíte dělat tu show. Tohle uměl skvěle Gustav. A když diriguju dvacet hodin, tak bolí i nohy.“

Zásadní jsou dva nástroje

Vladimír Valovič je původně trumpetista a přiznává, že už by toho moc nezahrál. „Dnes ti kluci hrajou úplně jinak. Abych byl ve formě, musel bych hrát čtyři až pět hodin denně, a to už opravdu ne. Ale ten nástroj mám vystavený na chalupě, je to moje srdcovka a jsem rád, že mám jako vzpomínku, že jsem tu trumpetu držel v ruce.“

Podle něj jsou pro takové těleso zásadní dva nástroje. „Je to první trumpetista a bubeník. Když to dávají, tak to šlape. Trumpetista tomu skutečně dává hlavu, a když je dobrej, tak to drží pěkně pohromadě, když ne, tak se to rozpadá.“

I z takového souboru, jakým je Big Band Gustava Broma, občas někdo odejde, nebo někdy musí udělat rozhodnutí, když už na hraní v souboru nějaký muzikant nestačí. Hrát pod Českým rozhlasem je prestižní záležitost. Rezidenčním souborem se Big Band stal v roce 2013. „Jsme rádi, že máme za zády takto silného partnera. Loni jsme měli 80. výročí, ale slavit to budeme letos. Natáčí to i televize, tak se mají diváci na co těšit,“ říká dirigent a vysvětluje posun oslav kvůli koronavirové krizi.

Jak se muzikant dostane do Big Bandu? Jakou radu mu dala Helena Vondráčková? Jak vznikla spolupráce s Danem Bártou? Poslechněte si v rozhovoru u Alex.

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová