Sekáč

21. duben 2005

Včera jsem začal o výrazech sekat a sekyra a prozradil jsem, že sloveso sekýrovat, které znamená týrat a trápit, nemá jazykově se sekáním ani se sekyrou nic společného. A slíbil jsem, že se slovům, která naopak příbuzná jsou, budu věnovat dnes. Ano, ale bohužel musím předem upozornit, že poměrně dost často budu říkat ta neoblíbená slůvka možná, asi, snad, nevím.

Začnu sekáčem. Tohle slovo má ve Slovníku spisovného jazyka českého celkem šest významů, a to se tam neuvádí, že sekáč je v posledních patnácti letech také běžně používané pojmenování obchodů s použitým zbožím, anglicky zvaných second-hand, tedy druhá ruka nebo z druhé ruky. Vznik tohoto slova sekáč dokazuje, že čeština je stále "jazyk vtipný", jak zní titul jedné knížky našeho lingvisty Františka Jílka-Oberfalcera. Krásně se tu hraje se zvukovou podobností anglického názvu bazarů s výrazem sekáč ve významu švihák. Sekáč ze sekáče, tomu to tedy opravdu sekne... Že slovo sekáč v základním významu, tedy kdo seká trávu, obilí eventuálně dřevo souvisí se slovesem sekat, je evidentní. Proč se ale sekáč říká také švihákům a rázným chlapíkům, jsem se nikde nedočetl. Takže mi nezbývá než spekulovat. Buď jde o to, že sekáči obilí, trávy a dřeva jsou urostlí pěkní chlapi, a tak se tohle pojmenování rozšířilo na pěkné a rázné chlapy vůbec. Nebo jde o před chvíli zmíněné sloveso seknout ve významu slušet, o jehož původu toho ale vím ještě méně. Jakousi stopu jsem našel v Machkově etymologickém slovníku, kde se sice nevyskytuje seknout, ale je tam štěknout, které se také používalo ve významu slušet. Za první republiky se, jak si můžeme všimnout ve starých filmech, říkalo: Té to ale štěkne. Toto štěknout etymolog Václav Macek uvádí do možné souvislosti se starým moravským ciknout, jít k duhu, svědčit. A já dodávám, že ze štěknout mohlo vzniknout ze seknout...a komu to seklo, byl sekáč. A nebo to mohlo být naopak - seknout ve významu slušet vzniklo ze sekáč ve významu švihák.

Michal Novotný

Také by se dalo bádat nad tím, proč slova seknout ve významu slušet, švih ve významu elegance v oblečení a šmrnc ve stejném významu vycházejí ze slov vyjadřujících krátký prudký pohyb, tedy sek, švih a šmrc, což je původně citoslovce zvukomalebně popisující právě švihnutí a seknutí. Od skutečných odborníků jsem se však na tohle sekáčskošmrncovní téma nikde nic nedočetl, a tak všechno, co jsem řekl, berte jen jako laické povídání.

Náměty, dotazy a připomínky mi můžete posílat na e-mailovou adresu michal.novotny@rozhlas.cz

autor: Michal Novotný
Spustit audio

E-shop Českého rozhlasu

Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...

Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka

3 x Hurvínkovy příhody

3 x Hurvínkovy příhody

Koupit

„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka