Sfinga
Mlčí jako sfinga. Je tajemný, eventuálně záhadný jako sfinga. Tato přirovnání občas čteme nebo slyšíme, někdy je i sami použijeme. Co je, vlastně byla, přesněji řečeno, co si představit pod výrazem sfinga, je nám víceméně jasné. Když slyšíme slovo sfinga představíme si obrovskou sochu lva s lidskou hlavou, ležící někde v egyptské poušti. A možná si vybavíme i to, že snad ta socha dávala jakési hádanky. Povězme si, jak je to se sfingami přesně.
Ale začnu tím, co se neví přesně, totiž jak vzniklo slovo sfinga. V některých knihách se dočteme, že jde o řecké slovo pocházející od slovesa sfingó, svírám, škrtím, Vojtěch Zamarovský však říká, že jde o řeckou podobu původního egyptského sešept-anch, tedy "obraz žijícího". Egypstké sfingy totiž vždy mívaly rysy určité konkrétní osoby. Vzhledem k tomu, že sfingy vznikly v Egyptě, Zamarovského názor na původ slova sfinga je pravděpodobnější.
Ano, sfingy jsou egyptský takříkajíc vynález, je to jeden z nejstarších známých výtvorů lidské fantazie, první doklady o sfingách jsou už z doby před pěti tisíci let. Původní egyptské sfingy byly vznešené bytosti, které chránily různá významná místa - chrámy, pohřebiště, královské paláce před znesvěcením. Egypťané vytvořili během své historie tisíce, možná desetitisíce sfing, my si ale dnes pod slovem sfinga představíme jen takzvanou Velkou sfingx u Gízy, zhruba 4 a půl tisíce let starou největší sochu světa představující krále Chafrea. Tuto sochu máme na mysli, když říkáme, že někdo mlčí nebo je tajemný jako sfinga. Pokud vás zajímá, jaké hádanky tato nejslavnější sfinga dávala, zklamu vás: žádné. Ty dávala úplně jiná sfinga. Nebyla egyptská ale řecká, nebyla to socha, ale mytologická obluda, takže nikde nestojí a ani nestála a také vypadala o trochu jinak než ta egyptská. Neměla mužský, ale ženský obličej, což egyptské sfingy nikdy neměly, byť jim říkáme slovem v ženském rodu, a kromě toho na lvím těle, podle některých pramenů dokonce na psím - měla u egyptských sfing nikdy nevídaná ptačí křídla. Tato Sfinx žila u Théb a obtěžovala kolemjdoucí hádankami. Kdo neuměl odpovědět, zaplatil to životem. Když pak Oidipus vyřešil hádanku, kterou dnes zná každé dítě, totiž co je to za tvora, který ráno chodí po čtyřech, v poledne po dvou a večer po třech nohou, Sfinga ztratila nervy a spáchala sebevraždu skokem do moře. Tato sfinga tedy byla mytologická bytost, nebyla to socha, ale musím říct, že staří Řekové sochy sfing také měli a že se jich zachovalo několik desítek.
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.