Škola Františky Plamínkové v pražských Holešovicích nabízí ideální vyučovací prostor. Venkovní třídu

12. září 2018
Žáci sedí na rozkládacích židlích, které lze rozestavit podle potřeby výuky
0:00
/
0:00

V základní škole Františky Plamínkové v pražských Holešovicích se děti učí nejen ve školní budově, ale i na zahradě. Mají tam dokonce vybudovanou venkovní třídu. Společně s učiteli se shodují na tom, že kdo si výuku venku, mezi stromy a na čerstvém vzduchu jednou vyzkouší, často a rád se do venkovní třídy vrací. Za vzhledem třídy stojí architekt David Kubík z ateliéru Huť architektury Martina Rajniše a Petr Štambach z ateliéru A3B.   

S výukou v přírodě přišel už v roce 1926 spisovatel a archeolog Eduard Štorch, který založil takzvanou dětskou farmu. Výuka venku přinášela podle jeho zjištění řadu výhod. Žáci byli uvolněnější a pozornější. Podobnou zkušenost má i ředitelka základní školy Františky Plamínkové v Praze Jarmila Macečková.

Děti navíc přiložily ruku k dílu už při stavbě venkovní třídy: „Pomáhaly truhlářům, podepisovaly se zespodu na prkna a bylo vidět, že je to baví,“ vypráví architekt David Kubík. „Chtěli jsme navrhnout dřevěnou konstrukci, která by se podobala oblíbené dětské stavebnici Kapla. V ní skládáte dřívka se stejnou tloušťkou na sebe, kříží se a překládají. Je to jednoduché a přitom vzniká nekonečné množství variant a tvarů. Vytvořili jsme konstrukci stěn, která se opakuje po vrstvách a je po modulech rozměrově variabilní,“ vysvětluje Kubík.

Vyřízení stavebního povolení pro tento typ stavby je velmi snadné, je totiž navržená jako soběstačná, bez napojení na sítě. Realizace celého projektu je díky tomu opravdu rychlá. Venkovní třída má podle jejích uživatelů celou řadu výhod. Příjemný je v ní pobyt nejen v horkých letních dnech, výuka tam probíhá na jaře i na podzim.

„Děti mají výuku ve venkovní třídě moc rády. Učitelé si pochvalují, že jsou tady žáci otevřenější, komunikativnější, lépe spolupracují a jsou ochotnější i otevřeněji hovořit,“ upřesňuje ředitelka Jarmila Macečková. Přínosná je podle ní také variabilita vnitřního uspořádání lehkého dřevěného nábytku, což umožňuje snadnou organizaci skupinové výuky. A další výhodou je propojení s okolím. Prostor se osvědčil třeba při výuce cizích jazyků, kdy se dětem lépe konverzuje, a jsou bezprostřední.

Na stavbu venkovních tříd se používá hoblované smrkové dřevo ošetřené přírodním olejem. Podlaha je prkenná, střecha z bezpečnostního skla. Třída je vybavená i velkou posuvnou tabulí. Děti sedí na rozkládacích židlích, na klíně mají destičku, na kterou si položí papír nebo sešit a mohou si dělat poznámky.

„Stavba nevyžaduje úpravy terénu pro základy. Je založená na dubových hranolech, které se vyskládají do potřebné výšky. Existuje také varianta venkovní třídy se slunečním panelem nebo vrtulí, kdy je třída zásobována elektrickou energií pro dobíjení počítače, či zapojení projektoru. Na obyčejné žárovce tak žáci vidí praktickou ukázku moderního nakládání s energiemi. Součástí třídy může být i sud na dešťovou vodu, aby děti měli kde vyprat houbu na mytí tabule,“ doplňuje David Kubík.