Školáci v Pečkách diskutovali o Sametové revoluci s pamětníky. „Je to záživnější, než opisovat něco z učebnic,“ říkají

Netradiční hodiny dějepisu mají žáci devátých tříd v Pečkách na Kolínsku. Škola pro ně vymyslela speciální projekt, v něm se třeba dozvědí, jaké byly listopadové události roku 1989 přímo ve městě. Součástí je debata žáků nad dobovými fotografiemi nebo setkání s pamětníky.

Jedním z nich je Ondřej Schulz, který chodil v roce 1989 na učiliště v nedalekém Kolíně, kde se učil nástrojářem. V době tzv. Sametové revoluce mu bylo patnáct let. Byl tak stejně starý, jako dnešní deváťáci, které ve škole navštívil. Děti taky v hodinách dějepisu o třicet let starých událostech a dalších tématech v posledních týdnech hodně diskutují. Diskuzi i setkání s pamětníkem proto většina deváťáků přivítala. „Je to záživnější, než něco opisovat z učebnice. A tady nám to řekli ti, kteří to doopravdy zažili,“ potvrdil jeden z nich.

Téma Sametové revoluce je na základní škole v Pečkách součástí celoročního projektu pro všech 75 deváťáků. Ten se věnuje všem důležitým událostem 20. století. Děti mají za úkol najít ve svém okolí pamětníky, zaznamenat jejich příběhy a pak je vyprávět spolužákům. Třeba Lukáš Nedvěd si vybral příběh svého tatínka, se kterým doma mluví i o tom, co bylo před rokem 1989 – že se vyučil zedníkem, ale nemohl mít svou vlastní firmu.

Podle učitelky dějepisu Evy Zajícové vnímá většina deváťáků Sametovou revoluci jako dávnou historii.  „Pro většinu z nich je to minulost stejně daleká jako například 2. světová válka,“ říká. Proto si myslí, že zážitková výuka v dějepisu je pro děti lepší, než se nazpaměť učit třeba desítky letopočtů. „Když nebudou znát letopočet, mohou si to někde dohledat,“ dodává.

Cílem je taky podle jejích slov propojit výuku dějepisu s dalšími předměty. Žáci proto třeba ve výtvarné výchově malují a kreslí plakáty, na kterých jsou nejznámější hesla Sametové revoluce.