Slavné hrušky solanky znala celá Evropa

Šlechtitel neznámý – tak by to solanka měla v křestním listu. Pak ještě můžeme řešit, co bylo dřív, jestli obec Solany, kde se tyto hrušky skutečně pěstovaly nebo hruška, která dala jméno obci. Historie tady mluví jasně. První písemná zmínka o Solanech je už z roku 1300. A když v roce 1833 historik Sommer popisoval obec Solany, o hruškách se vůbec nezmínil. I když patrně existovaly, ale tu slávu si vydobyly až o pár let později.

Legenda

Říká se, že jeden německý lodník ochutnal nějaké hrušky při cestě do Čech a pak se po nich sháněl – chtěl hrušky „die so lange“, tedy „takové dlouhé“. Lidé mu dobře nerozuměli a nabídli mu hrušky ze Solan – solanky. To ale můžeme přičíst na vrub lidové tvořivosti. Zato údaje o rozsahu pěstování i vývozu jsou historicky doloženy.

Solanky se sklízejí už v srpnu, mají příjemnou chuť, jsou šťavnaté. A nevýhodu – že je nelze dlouho skladovat – zcela vyvážila jiná vlastnost. Plody jsou tužší, dobře odolávají otlakům, takže jim nevadí transport. Souhra těchto vlastností – ranost, výborná chuť a doprava bez velkého rizika poškození vynesla solanky v první polovině 20. století mezi nejdražší hrušky vůbec.

Pěstování a vývoz

Komerčně úspěšné solanky se rychle šířily, ovocné sady na březích Labe v Českém Středohoří jich produkovaly velké množství a vývoz se měřil na vagony. Jen z Třebívlicka se ročně vyvezlo až sto vagonů solanek. Největší část se dopravovala speciálními ovocnými čluny po proudu Labe. Bylo to ekonomicky výhodné a navíc hrušky měly v těchto člunech výborné podmínky – temno, určitý stupeň vlhkosti a chlad od vody. Cestovaly až do Hamburku a pak i dál do Skandinávie, solanky znali i v Holandsku. Obchodovalo se s nimi i na burze v Berlíně.

Salanderweg

V Berlíně dodnes mají ulici s názvem Salanderweg a není to nic jiného, než zkomolený název solanky. Místo správného Solaner Birne  se tu prodávala pod názvem Salander Birne. Historik Martin Krsek v knize Nejslavnější značky Ústeckého kraje k tomu přidává dobovou historku: V roce 1927 si František Henke, řídící učitel ze solanské školy, všiml ve zprávách ovocné burzy, že se tu komolí český název a stěžoval si u zemědělské rady v Praze. Ta skutečně zasáhla a původní název byl zachráněn, ale ulice už zůstala Salander…

Budoucnost

Salanderweg v Berlíně i Solany existují dál, ale se solankami je to trochu horší. V Solanech nebo i v Děčanech, kam dnes obec Solany spadá, jich najdete už hodně málo a jsou poměrně zestárlé. Obecní úřad by tradici rád zachránil, má hezkou vizi, že by se mohl v Solanech vysázet celý sad se solankami a informační tabule by vyprávěla o jejich slavné historii.