SNAJPR

11. listopad 2002

V minulých dnech okolí Washingtonu a Spojené státy vůbec děsil střelec páchající zcela nesmyslné vraždy na bezbranných, ničím mu neublíživších lidech. Naše sdělovací prostředky mu říkali třemi různými slovy. Ostřelovač, odstřelovač a snajpr, eventuálně variantně snajper.

Nejprve si povězme, co je správně. Ne, tentokrát nejsou všechny možnosti možné, ta první, tedy ostřelovač, v pořádku není. Podstatné jméno ostřelovač, kdyby vůbec existovalo, by bylo ze slovesa ostřelovat, tedy střílet na něco zdálky, aniž je znám přesný cíl. Za války se město může ostřelovat dalekonosnými děly. Ten šílenec, vlastně jak se ukázalo ti dva šílenci, však náhodně vybrané lidi odstřelovali, tedy mířili puškou s dalekohledem přesně na ně s cílem zabít je jednou jedinou kulkou. Byli to tedy odstřelovači a ta media, která je označovala za ostřelovače, se mýlila.

Nemýlila se ta media, která jako označení onoho masového vraha používala pojmenování snajpr či snajper. Tak se cizím slovem říká odstřelovačům, což je, jak vědí čtenáři válečné literatury, jedna z vojenských specializací. Odstřelovač neboli snajpr je vynikající střelec, který má za úkol přesnou střelbou puškou s dalekohledem likvidovat jednotlivé obvykle vysoce postavené nebo jinak důležité vojáky nepřítele.

Výraz snajpr je svou etymologií opravdu mimořádně zajímavý. Pochází z angličtiny, kde sloveso snipe znamená totéž, co v češtině odstřelovat, tedy střílet ze zálohy na přesně určený cíl. Jenže to není původní význam tohoto slovesa, kdysi mělo sloveso snipe v angličtině mnohem užší význam, znamenalo střílet na bekasíny. Snipe je totiž anglické pojmenování bekasíny. Teď je asi většina z vás poněkud zmatena, protože neví, co je to bekasína. Slukovitý pták z rodu bahňáků s dlouhým zobákem a velkýma očima. U nás se vyskytuje bekasína otavní, což je pták velikosti drozda s ochranným kropenatým zbarvením, který u nás hnízdí místy v bažinách nebo na velkých loukách. Na bekasíny se ve staré Anglii asi střílelo ze zálohy a určitě to tam býval typický lovný pták, když jeho pojmenování dalo název jakémukoliv střílení ze zálohy na přesnost.

Musím ovšem povědět i to, jak tento pták přišel ke svému českému jménu. Bekasína není v pravém slova smyslu české pojmenování. Je to pojmenování převzaté z francouzštiny, kde se bekasína jmenuje bécassine. A tentokrát umím odpovědět i na otázku, proč se bécassine jmenuje právě takhle. Protože má, jak už jsem se zmínil, nápadně dlouhý zobák, a zobák se francouzsky řekne bec. Což nepochází, jako je tomu u většiny francouzských slov, z latiny, ale z keltských jazyků. Takže jsme se dnes od amerického vraždícího snajpra dostali přes lovné slukovité ptáky až ke starým Keltům.

autor: Michal Novotný
Spustit audio

E-shop Českého rozhlasu

Když vás chytne klasika, nikdy vás už nepustí. I kdybyste se před ní plazili.

Petr Král, hudební dramaturg a moderátor Českého rozhlasu

Nebojte se klasiky!

Nebojte se klasiky!

Koupit

Bum, řach, prásk, křup, vrz, chrum, švuňk, cink. Už chápete? Bicí! Který nástroj vypadá jako obří hrnec ze školní jídelny potažený látkou? Ano, tympán! A který připomíná kuchyňské police? A který zní jako struhadlo? A který jako cinkání skleničkami? A který zní jako vítr?