Šňořit se

Šňořit podle Slovníku spisovného jazyka českého znamená zdobit, krášlit, fintit a slovo je tu uvedeno s poznámkou expr., jde tedy o výraz, u něhož se projevuje určité citové zabarvení. Myslím, že se shodneme, když řeknu, že sloveso šňořit se působí lehce hanlivě. Dále slovník uvádí, že se toto sloveso vyskytuje i s předponami na- a vy-, že tedy používáme i výrazy našňořit a našňořit se, vyšňořit a vyšňořit se. Existuje prý také přídavné jméno šňořivý. Jak slovo šňořit se vzniklo, víme jen přibližně. Jisté je, že nejde o výraz původem český ani slovanský, že má německý nebo možná středohornoněmecký původ. Etymolog Václav Machek ve svém slovníku napsal, že šňořit se je ze staročeského šnóra, tedy dnešní češtinou šňůra či šňůrka. Souvislost mezi zdobením se a šňůrkami našel Machek v armádě, u důstojníků, kteří se zdobili různými šňůrkami v podobě spon a také označení vojenských hodností. Staročeské šnóra a tedy také naše dnešní šňůrka má původ ve středohornoněmeckém snuor.

Michal Novotný

Etymologické slovníky, jejichž spoluautorem byl Josef Holub, ale uváděly přímější souvislost s němčinou. Podle nich je šňořit se ze šněrovat, což je vlastně německé schnüren. Souvislost mezi šňořením a šněrováním tyto slovníky neuvádějí, ale mohlo by jít o to, že šaty a také kroje se kdysi na mnoha místech různě šněrovaly, byly zdobené šněrování, a také mohlo jít o šněrovačky, které přispívaly k vyšňořenosti tehdejších dam tím, že jejich tvary jaksi stahovaly do oku libých tvarů. Zatím poslední vydaný slovník, jehož autorem je Jiří Rejzek, původ slovesa šňořit vidí nejméně zajímavě. Tvrdí, že tu jde o převzetí německého verschnörkelon, tedy přehnaně se zdobit.

Náměty, dotazy a připomínky mi můžete posílat na e-mailovou adresu michal.novotny@rozhlas.cz.