Sochař Petr Váňa potřeboval být kvůli své práci dál od lidí. Ideální místo našel v obci Karlík
Akademický sochař a restaurátor Petr Váňa se narodil v Řevnicích. Po studiích na sochařské škole v Hořicích a pražské Akademii výtvarných umění se do nich vrátil zpátky. Protože chtěl ale pracovat s kamenem, pochopil, že hlučná a prašná práce bude potřebovat ateliér někde na samotě, dál od lidí. A tak si našel místo na okraji obce Karlík u Dobřichovic na Praze-západ, kde žije a tvoří dodnes.
Petr Váňa sám o sobě říká, že se narodil na kameni jménem křemenec. „Podle mě je člověk ovlivněn tím kamenem, na kterém se narodil,“ vysvětluje. Hned za domem měli les, protože Řevnice jsou na kraji Brdských lesů. „A v těch lesích jsou staré křemencové lomy, je to překrásný kus přírody. Později jsme se přestěhovali na druhou stranu Řevnic. Byl to sice jen jeden kilometr, ale bylo to úplně jiné území, protože tam za řekou je vápenec a vápencové a mramorové lomy. A to je zase jiná příroda. Je to nádherný kraj tou svojí pestrostí,“ říká sochař.
Když pak hledal spolu s manželkou místo, kde by si mohli postavit dům a ateliér, věděl, že potřebuje být někde na konci světa. „A Karlík je místo na konci světa. Můj syn říkával, že Karlík je v podstatě obydlená zatáčka,“ usmívá se Petr Váňa.
Ateliér si sám navrhnul a postavil. Z kamene, cihel a ze dřeva. „U ateliéru je nejdůležitější světlo. Tam můžu malovat, dělat modely. A pak tam mám kamenickou dílnu, kde můžu sekat do kamene. Jedno je čistý prostor a to druhé je zaprášený prostor,“ popisuje sochař.
I když tvoří prakticky neustále, najde si čas na procházky po okolí, zejména v okolních lesích. „To je kus mého života. Kromě toho v poslední době miluju vyhledávání geologických lokalit. To je tak pestrá krajina, všechny ty rokle, kde je vidět krásná geologická skladba toho kraje. A také chodíme hledat trilobity,“ dodává.
Cesta mramoru z Dobřichovic do Karlíka
Petr Váňa je také duchovním otcem vyhlášeného Sochařského symposia, které se od roku 2003 každé dva roky koná v nedalekých Dobřichovicích. „Jeden rok se vytvářejí sochy a druhý rok se pak instalují na chodník, který vzniká z Dobřichovic do Karlíka. Vede podél silnice a pojmenovali jsme ho Cesta mramoru,“ říká sochař.
Je to přesně jeden kilometr dlouhá trasa, který začíná na křižovatce v Dobřichovicích, kde stojí barokní socha Kalvárie, a končí u románské rotundy v Karlíku. „Původní myšlenka byla spojit tyto dvě památky současným uměním a vytvořit chodník, přes který by lidé našli cestu k umění a zpětně umělci by našli cestu k lidem,“ vysvětluje Petr Váňa.
A protože sochařské symposium probíhá v místě, kde se těží slivenecký mramor, je jeho tématem právě tento kámen. „Pokaždé zveme nové sochaře, protože další myšlenka byla, že tam nebudou nikdy dva stejní výtvarníci. Každý sochař má totiž jiný pohled na tu krajinu, na ten kámen, na to, co chce zachytit, co chce říct. A právě ta pestrost je na Cestě mramoru zachycená.“ V současné době je na ní 25 soch, včetně jedné od Petra Váni.
Kde všude ve středních Čechách můžete na jeho sochy narazit, proč je jedna z nich na dně Slapské přehrady a jak dnes vnímá svoji téměř čtvrt století trvající práci na Mariánském sloupu na Staroměstském náměstí v Praze, se dozvíte při poslechu celého pořadu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
