Spády

Spády je staré ptáčnické, čižbařské slovo. Říkalo se tak pasti maskované stromky, do níž padali ptáci. Spády podobně jako bouda, o níž jsem tu už jednou mluvil v souvislosti se slovním spojením ušít na někoho boudu, byly tajná past. Kdo měl spády či šil boudu, eventuálně chytal na vějičku, což je další ptáčnický výraz, který nám zůstal v češtině dosud, vymýšlel na ptáky tajné triky, kul proti nim pikle. Takže, kdo má dnes spády, má nějaké tajné záměry. Obvykle nečestné. Což je také pozoruhodné: všechna tři slovní spojení, která nám zůstala z jazyka dnes už neexistujících lovců ptáků zvaných čižbaři, nechápeme jako kladná vyjádření, naopak. Čižba sice byla za středověku běžné zaměstnání, ale ani naši drsní předkové zdá se nepokládali lapání ptáčků za účelem jejich snědení za činnost bohumilou. Ale vraťme se k pasti zvané spády. Odtud nejspíš pochází slovní spojení mít na někoho spadeno, které používáme, když chceme říct, že na někoho či na něco máme zálusk, obvykle ne s úplně kladnými úmysly. Čižbář, který si postavil spády a čekal, až do nich napadají ptáčkové, měl na ptáčky spadeno.

Michal Novotný

Do příbuzenstva výrazu pád patří také výrazy padoucnice a padlí. Českým slovem padoucnice, staročesky padúcí nemoc, označujeme epilepsii, mozkovou poruchu projevující se záchvaty, při nichž se často v bezvědomí padá na zem. Při padoucnici se padá. Slovem padlí pak označujeme skupinu nemocí rostlin vyvolaných houbami. Pojmenování padlí vychází z toho, že rostliny napadené padlím vypadají, jako by na ně shůry cosi bělavě ošklivého napadalo. Zítra promluvím o padouchovi, který také patří do příbuzenstva.

Náměty, dotazy a připomínky mi můžete posílat na e-mailovou adresu michal.novotny@rozhlas.cz.