SPĚCH

V tomto přesvědčení nás může utvrdit Slovník spisovného jazyka českého. Tam se u hesla spěch dočteme, že to slovo znamená "snaha o rychlé tempo pohybu nebo nějaké činnosti vůbec vynucená nedostatkem času". Jako synonyma slova spěch slovník uvádí výrazy kvap, chvat, shon. A ani se nemusíme do slovníku dívat, abychom věděli, že se slovem spěch jsou příbuzné výrazy spěchat, spěšný, spěšnina, uspěchat, přispěchat a pospíchat, které všechny tak či onak souvisí s rychlým pohybem.

Michal Novotný

Prospěch je ovšem něco zcela jiného. Zase se podíváme do Slovníku spisovného jazyka českého a tam si ověříme, že prospěch je jednak užitek a zisk, že tedy můžeme mít z něčeho prospěch, že cosi může přinášet veřejný prospěch a že soud může rozhodnout ve prospěch žalujícího a za druhé, že prospěch je také "výsledek žáka při vyučování, vyplývající z ohodnocení jeho práce", takže můžeme studovat s výborným, dobrým, průměrným, nedostatečným prospěchem. Jak kdo. Ten, kdo má výborný a dobrý prospěch pak studuje s úspěchem, což je slovo, kterým označujeme kladný výsledek nějaké činnosti, tedy zdar, a významově je to slovo, které s výrazem prospěch určitě souvisí.S rychlými pohyby, tedy se spěchem, však ani úspěch, stejně jako prospěch zjevně nemá nic společného.

A přece všechna ta tři slova spěch, prospěch a úspěch jsou jazykově velmi blízce příbuzná, hypotetický cizinec na počátku mého dnešního povídání měl vlastně pravdu. Všechna tři slova spojuje všeslovanské sloveso spět, které v češtině dnes znamená směřovat, postupovat a které ve své praslovanské podobě spěti mělo význam prospívat, postupovat k cíli. Praslovanské sloveso mělo indoevropský základ spe-, který znamenal prospívat, dobře růst. A tak není vůbec divné, že české prospěch a z latiny přejaté prosperita jsou podobné nejen zvukově, ale i významově.

Ale vraťme se k blízké příbuznosti spěchu, úspěchu a prospěchu. Všechna ta slova tedy souvisejí se slovesem spět, směřovat, postupovat. Když spěcháme, postupujeme, spějeme někam rychle. Když máme z něčeho prospěch, dosáhli jsme nějakého užitku, dospěli jsme k němu. Také dobrý eventuálně špatný prospěch ve škole a ovšem i úspěch je výsledek nějakého našeho malého či velkého úsilí, našeho směřování, krkolomně řečeno spění.

Slova, která jsou s výrazy spět, spěch, prospěch a úspěch příbuzná, si asi dokážete vyjmenovat sami, je jich spousta. Já vás jen upozorním na jedno, na které byste nemuseli připadnout. Do příbuzenstva patří i přídavné jméno dospělý. Ten, kdo je dospělý, dospěl do stadia lidské zralosti.

Vysílá se v úterý 14.1.

(připomínky a názory na tento příspěvek zasílejte e-mailem na adresu mnovotny@rp.cro.cz)