Stanislav Krupař - fotograf

14. listopad 2011
Stanislav Krupař v Tandemu
0:00
/
0:00

Hostem Jana Rosáka v pořadu Tandemu byl fotograf Stanislav Krupař. Dozvěděli jste se od něj třeba, jakou vystudoval vysokou školu, co ho zavedlo do Somálska nebo kolik času už pobyl v Rusku a co ho tam táhne.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Pěkný den a hezkou chvilku u rádia vám všem přeje Jan Rosák. Jméno dnešního mého spolutandemisty vám možná na první poslech mnoho neřekne, ale když k jeho jménu dodám, že je fotografem, tak se asi těm všímavějším vybaví to jméno po fotografiemi v Reflexu anebo, a to už je horká současnost, přímo jako jméno autora vítězné fotografie roku Czech Press Photo 2011. Na Tandemu vítám dnes fotografa Stanislava Krupaře. Dobrý den.

Stanislav KRUPAŘ, fotograf
--------------------
Dobrý den. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ta vítězná fotografie je samozřejmě jenom střípek z tvorby mého dnešního hosta. A o těch dalších, které dohromady skládají mozaiku jeho života, bude dnes v tandemu taky řeč. Tak ať se vám všem hezky poslouchá. 

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Stanislav Krupař, můj dnešní host, fotograf, se narodil v Pardubicích. To jsem si vyčetl v internetu. Narodil jste se.

Stanislav KRUPAŘ, fotograf
--------------------
Je to tam. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
V roce 1972.

Stanislav KRUPAŘ, fotograf
--------------------
Hm, je mi 39 teď.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jste velice mlád.

Stanislav KRUPAŘ, fotograf
--------------------
No, to přijde na to, s kým se budu srovnávat.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To ještě vypadáte mladší, než jste. Opravdu. Cítíte se opravdu mladej?

Stanislav KRUPAŘ, fotograf
--------------------
Cejtím. Zatím, zatím mě nic nebolí, až na tu natrženou šlachu na noze, ale jinak je to docela dobrý.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Copak se stalo? 

Stanislav KRUPAŘ, fotograf
--------------------
Basketbal, basketbal jenom. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jestliže byste Stanislava Krupaře viděli in natura, tak byste pochopili, že při jiném sportu by se to asi nemohlo stát. Možná ještě volejbal, protože měříte přes dva metry. Kolik? 

Stanislav KRUPAŘ, fotograf
--------------------
205 jsem říkal, řekněme.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Když jste se narodil v těch Pardubicích, tak od dětství, jsem si potom přečetl, co jste dělal, tak jste nebyl asi vyhraněnej, že teď budu dělat tohle to a tohle to, co? 

Stanislav KRUPAŘ, fotograf
--------------------
Já myslím, že málokdo je vyhraněnej nebo já neznám moc vyhraněných osobností od dětství. Takže, já jsem měl dětský sny, že budu archeologem nebo náčelníkem Apačů, popřípadě lovcem mamutů a ani jedno se nesplnilo. Tak je ze mě fotograf. To byl potom až takovej následnej sen. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A čím to bylo tyhle ty sny podmíněny? Tím, co jste četl? Nebo je to kamarády? 

Stanislav KRUPAŘ, fotograf
--------------------
Určitě, asi obojím. Nevím, co podmiňuje druhý, ale určitě jsem četl prostě knížky o indiánech a s kamarádama jsme si na ně hráli, no. Ale ukázalo se, že ta profese je dneska už dost nedosažitelná. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jako být indiánem myslíte. I když jsou u nás tací, kteří to berou úplně smrtelně vážně a hrajou si na ty indiány tak, že žijou životem indiánů, žijou v těch týpích v lesích a tak. Opravdu jsou tací. 

Stanislav KRUPAŘ, fotograf
--------------------
Jo, jo, já vím. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A vůbec jim to neberu, naopak určitě jsou tam šťastní. Vy jste to brzy opustil, ale koukám, že jste potom dělal opravdu, jak se tomu říká, devět.

Stanislav KRUPAŘ, fotograf
--------------------
Devatero řemesel.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Desátá bída.

Stanislav KRUPAŘ, fotograf
--------------------
Já jsem hlavně pak začal jezdit do Ruska. To jsem si vlastně tím nahradil to snění o těch velkých prériích, takže jsem si je našel v Rusku. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jo, takhle, ale to už jako v dospělosti.

Stanislav KRUPAŘ, fotograf
--------------------
No, ve 22. Tak v dospělosti. Asi jo. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No a já tady mám taky napsáno, že jste vystudoval lesnickou fakultu. 

Stanislav KRUPAŘ, fotograf
--------------------
Lesnickou a dřevařskou. Já jsem měl dva obory a vystudoval jsem dřevařský inženýrství a část toho lesnickýho, který jsem nakonec nedostudoval. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A je ten les, to lesnictví něco tak jako trošičku, asociujete k tomu?

Stanislav KRUPAŘ, fotograf
--------------------
Jo, jo, je to tak, určitě to tak bude. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Čili, příroda vás vždycky jako brala?

Stanislav KRUPAŘ, fotograf
--------------------
Moc. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Pořád bere. 

Stanislav KRUPAŘ, fotograf
--------------------
Určitě, určitě. To je pro mě to nejdůležitější a to, co mně dělá skoro největší radost v životě, prostě chodit s batohem po horách. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A přitom ale fotíte hlavně lidi.

Stanislav KRUPAŘ, fotograf
--------------------
To je pravda, to je pravda. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To se ale nevylučuje.

Stanislav KRUPAŘ, fotograf
--------------------
Nevylučuje, protože já jsem ty témata, který fotím třeba zrovna v tom Rusku, kam jezdívám často, tak tam jsem si našel lidi v horách. Tak to je pro mě takovej způsob, jak tohle to skloubit, jak se prostě dostat do těch velkých divokých hor a mít dobrej důvod, proč tam bejt a jenom se nepoflakovat s tím batohem, protože pro mě by to bylo přijatelný, ale je to hůř přijatelný pro moje vokolí prostě, když se ve 40 poflakujete s batohem po horách, tak pro to má málokdo pochopení. Ale když k tomu přidáte něco, že tam fotografujete, na něčem tam pracujete, tak se z toho líp vymluvíte. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já jsem si přečetl, že jste pracoval po těch studiích teda v takových zvláštních profesích, jako vychovatel.

Stanislav KRUPAŘ, fotograf
--------------------
Já jsem dělal v diagnostickým ústavu vychovatele, čili v pasťáku a pak jsem dva roky učil na zvláštní škole dokonce v Brně. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To jsou velmi zvláštní a ne úplně obvyklý jaksi povolání.

Stanislav KRUPAŘ, fotograf
--------------------
Já myslím, že já nežiju úplně obvyklej život. Ani mě nikdy nezajímal. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Že ne? Však jste taky umejval vokna a prodával vánoční stromky. A pracoval jako nádeník na farmě. 

Stanislav KRUPAŘ, fotograf
--------------------
To je pravda. To docela dlouhý léta, v Británii, no, jsem dělal po farmách.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Myslíte si, že tyhle ty všechny povolání vám potom byly, jako když je najdete při tom, k čemu jste se nakonec propracoval, k fotografování?

Stanislav KRUPAŘ, fotograf
--------------------
To asi nebyl jako kalkul, že projdu si tyhle ty povolání, abych prostě se dostal potom líp k obyčejnejm lidem třeba. Já na to nedokážu odpovědět na tu vaši otázku, jestli jsou mně jako ku prospěchu nebo ku prospěchu toho fotografování, který teď dělám, to znamená reportážní a dokumentární fotografie. Spíš jsou mi blízký jako vobyčejný lidi, tak bych to řekl, no, protože s těma jsem se v těchhle profesích potkával, ať jsou to prostě Romové na vokraji společnosti nebo zemědělský dělníci, který prostě žijou ze dne na den. 

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vítězný snímek z Czech Press Phota 2011, který zajistil vítězství v téhle té, jak se to dá říct, anketě nebo?

Stanislav KRUPAŘ, fotograf
--------------------
Soutěži? 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
V soutěži, v soutěži, ano, Stanislavu Krupařovi, mému dnešnímu hostovi, je fotografie, která zcela jasně naznačuje tu situaci.

Stanislav KRUPAŘ, fotograf
--------------------
Na Šluknovsku. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano, v tom vážném sociálním problému na Šluknovsku. A já mám takový pocit, že určitě se mnou budete souhlasit, že ta fotografie vznikla shodou zajímavých náhod, příznivých náhod. Ale vždycky to tak bývá u fotografie. 

Stanislav KRUPAŘ, fotograf
--------------------
To máte pravdu, no.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Je to zachycení momentu, že jo, to je samozřejmý.

Stanislav KRUPAŘ, fotograf
--------------------
Je důležitý být na správném místě ve správnou chvíli pro fotografa. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To není, jak Švejk říká, že nádraží se fotografuje výborně, protože se vám nepohne, že jo, nikam neodejde, tak to je úplně něco jiného. Ale přestože, jak říkám, je to souhra příznivých náhod, tak vy jste určitě jaksi sledoval to, že byste, teď vám nechci podsouvat tu myšlenku, že jste chtěl prostě zachytit stav toho.

Stanislav KRUPAŘ, fotograf
--------------------
To chce každej fotograf, to chce každej dokumentarista, každej reportážní fotograf se snaží k tomu popisu situace přidat něco, co bude mít větší přesah. Takže, o to se snažím i já a míra zkušenosti, nějakýho estetickýho cítění a náhody samozřejmě, kdy se vám to podaří a kdy ne, no. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jste jako fotograf objektivistický, to znamená, že se snažíte nepřistupovat k tomu emocionálně, k tomu konkrétně v týhle situaci?

Stanislav KRUPAŘ, fotograf
--------------------
Tak to já určitě ne. Já myslím, že v žádný situaci já nejsem objektivní a velmi bych to zpochybnil vůbec nějakou objektivitu ve fotografii. Fotografie je velmi subjektivní záležitost a je to jazyk, kterej používáte a snažíte se tím říct to, jak svět vnímáte. A já myslím, že je málo lidí, který vnímají svět úplně podobně. Tak prostě do fotky vkládáte nebo byste se o to měl aspoň pokoušet vkládat to, jak sám svět vidíte. Teď se mě zeptáte, jak vidím tu situaci na Šluknovsku.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak na to se chci taky zeptat samozřejmě, ale teď zrovna mě inspirovalo to, co jste říkal, vzniklo v souvislosti s touhle tou fotkou jaksi určitě víc fotografií, které dokreslují celou tu situaci?

Stanislav KRUPAŘ, fotograf
--------------------
Jako mejch máte na mysli?

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, jako myslím teď, že to nebyla jediná fotografie, kterou jste tam vyfotografoval.

Stanislav KRUPAŘ, fotograf
--------------------
Tak když se věci dějou, tak vyfotíte za den někdy tisíce fotografií, jo. Tisíckrát to zmáčknete.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Fotíte takhle emocionálně?

Stanislav KRUPAŘ, fotograf
--------------------
Ten den mám pocit, že jsem udělal ještě pár fotografií, s kterýma jsem já spokojený. Ale já jsem na to Šluknovsko jezdil podstatně dýl, já jsem tam nebyl jenom 10.září, když ta fotka vznikla. Já jsem tam strávil skoro celé září, když ty protesty a pochody se děly a trvaly. Já jsem tam vytvořil celej cyklus, kterej je, řekněme, o deseti fotografiích nebo který čítá deset fotek. A pro mě a myslím si, že vůbec pro kadýho fotografa je mnohem zajímavější pracovat právě v cyklech než říkat věci jednou fotografií, to je málo. To je, jako když máte větu a když máte povídku. Tak v jedný větě se toho dá říct hodně, ale povídkou toho řeknete mnohem víc. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No a teď se vracím k tomu, co jste už mi přímo jaksi naznačil, že určitě budu chtít ptát na váš názor na to, co se tam děje. Teď se vracím zase k tomu, co jsem v podstatě v úvodu myslel, že když jste, já nevím, působil ve zvláštní škole, kde se dá předpokládat, že asi gro žáků byli Romové.

Stanislav KRUPAŘ, fotograf
--------------------
No, měl jsem devět romských dětí ve třídě vlastně, nikoho jinýho. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Když jste byl vychovatel v pasťáku, čili asi tak stejně tak. Čili, jestlipak jaksi s touhle tou zkušeností jste jel na to Šluknovsko a jestli se.

Stanislav KRUPAŘ, fotograf
--------------------
Tak já s tou zkušeností chodím vod tý doby, já s ní jsem celý život. Tak to mě formuje víc než jenom na Šluknovsku. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jestli ale na tu situaci na Šluknovsku i z pohledu tohohle toho nahlížíte.

Stanislav KRUPAŘ, fotograf
--------------------
Mě vlastně na Šluknovsku, popravdě řečeno, víc zajímali ty místní obyvatelé, který se účastnili těch pochodů nežli samotní Romové. Já jsem tam s Romy nějaký čas strávil v té ubytovně Sport, ale mnohem víc jsem se soustředil na tu bílou většinu, protože mám-li bejt zcela upřímnej, tak mně vlastně ten způsob protestu děsí mnohem víc nežli ty problémy s Romy, protože když někdo je ochoten přidat se k akci Dělnický strany, když ta holka, co tam byla, si na sebe napíše nápis Oživte Hitlera, Romové do plynu a na začátku září se v tom davu skandovalo nebo tam prostě lidi křičeli: "Cikáni do plynu!" Tak tohle to mě děsí mnohem víc nežli to, že jsou problémy s Romy. Mě děsí to jednoduchý řešení, násilný, sprostý, který prostě může skončit strašně blbě.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To, co tady už před chvilkou říkal můj dnešní host, fotograf Stanislav Krupař, v podstatě vyjadřuje jeho krédo, které jsem si někde přečetl, že pro vás fotka není jenom umění pro umění a dělání hezkých obrázků, ale že je to pokus vyjádřit váš občanský postoj.

Stanislav KRUPAŘ, fotograf
--------------------
To zní pateticky, že jo. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To zní pateticky a dá se to tesat, jak se říká. Je to sympatický, protože nejste laciný lovec asi senzací. Dá se to tak říct?

Stanislav KRUPAŘ, fotograf
--------------------
To by měli posoudit jiní, to by měli posoudit jiní, já nevím. Já se snažím jím nebýt, ale jestli jím jsem, nebo ne. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Co vás třeba zavedlo do Somálska?

Stanislav KRUPAŘ, fotograf
--------------------
Tam mě zavedla nabídka z časopisu Die Zeit německýho, pro kterej pracuje můj kamarád, německý žurnalista Wolfgang Bauer, který mi zavolal a řekl, jestli bych tam jel, protože se tam všichni ostatní báli jet, tak já jsem tam jel s ním. Tak to byl ten prvopočátek a to jsem ani pořádně nevěděl, co tam budeme dělat. A pak se z toho vyklubalo mimořádně zajímavé téma o chlapíkovi, který je navrátilec ze Spojených států původem Somálec, který se po 20 letech vrátil z emigrace a začíná tam budovat vlastně stát úplně od nuly a snaží se stabilizovat situaci v centrálním Somálsku. Místní lidi si ho zvolili jako prezidenta a on se snaží do tý oblasti přinýst mít a prosperitu.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Když jste tam přijel, byl jste tam, předpokládám, určitě dál než třeba tejden nebo 14 dní.

Stanislav KRUPAŘ, fotograf
--------------------
No, to právě není pravda. Já jsem tam byl 14 dní. Zrovna na to Somálsko to je, si myslím, maximum, který se tam strávit dá, protože ta země je tak strašně nebezpečná, že prostě pohybovat se tam dýl než 14 dní znamená strašný riziko a to riziko prostě narůstá exponenciálně. Když jste někde 3 dny, tak to jde, ale když jste tam prostě 5 dní, tak je to mnohem nebezpečnější. Není to jako přímo úměrný.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To mi vysvětlete proč. 

Stanislav KRUPAŘ, fotograf
--------------------
No, protože Somálsko je úplně rozvrácená země, nepřehledná, plná protichůdných skupin, který se můžou částečně jakoby bratřit a částečně se mezi tím mordovat a musíte tam mít mimořádně spolehlivého člověka, který se o vás bude starat a ani ten bohužel nedokáže zajistit vaši úplnou bezpečnost. Takže, my už třeba po tom desátým dni, který jsme tam trávili, jsme byli tak strašně hlídaný a přicházeli z různých stran zprávy, že nemáme ani vycházet ven, protože je nebezpečí, že nám někdo ošklivě ublíží nebo nás unesou. Somálsko je asi nejblbší země na světě, no.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Fíha, to jste mě vyděsil. Já jsem se právě chtěl zeptat, jestli po těch 14 dnech už jste schopnej říct třeba jednou větou, co je největší problém Somálska v současné době. 

Stanislav KRUPAŘ, fotograf
--------------------
To asi jsem schopnej říct po 14 dnech, protože jsem tam, myslím, strávil nejvíc času ze středních Evropanů, možná za 10 let, protože do centrálního Somálska se fakt málo dostane. Je to morbidní říct, ale je to exkluzivní záležitost. Ale já myslím, že jsou strašně protichůdný ambice těch místních voluordů plus pirátství. Já jsem se tam dozvěděl strašně zajímavý věci vo pirátství. Právě ten Mohamed Aden, ten prezident toho státečku Himan Heb, kterej tam vznikl a za kterým jsme jeli udělat o něm reportáž, tak nás zasvětil do problémů pirátství. A jedna z jeho prvních tezí byla ta, že pirátství nemá vůbec smysl se snažit vykořenit zvenku, že prostě to, že někde postřílíme 10, 50 nebo 200 pirátů v Adenským zálivu nebo v Indickým oceánu tu situaci nezmění, protože půjdete do první vesnice, dáte klukovi 20 dolarů a von pro vás udělá cokoliv, von pro vás prostě vyvraždí sousední vesnici, protože pro něho 20 dolarů jsou peníze, který jsou nepředstavitelný, který ho zabezpečí před smrtí hladomorem třeba. A jedinej recept na to, jak se zbavit pirátství je prostě stabilizovat situaci uvnitř Somálska, dát těm lidem nějakou práci, vytvořit tam nějaký státní struktury, nějakou fungující policii. A vzhledem k tomu, že tohle to vůbec nefunguje, tak je tam pirátství živý a piráti jsou ty poslední, který by stáli o to tu situaci stabilizovat. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A jak tak vás poslouchám, tak asi světlo na konci tunelu v nedohlednu.

Stanislav KRUPAŘ, fotograf
--------------------
Po 14 dnech vám neřeknu, ale hodně jsme se těšili zpátky. Nevidíme ho tam. 

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Když jsem se už v úvodu, ještě než jsme začali natáčet dnešní Tandem, zeptal mého hosta, fotografa Stanislava Krupaře, koho že by si rád vybral z klasiků českého humoru, tak jsem byl docela překvapen tím, že jste v podstatě člověk, který. Dá se říct, že jste vážný?

Stanislav KRUPAŘ, fotograf
--------------------
Já myslím, že vůbec vážnej nejsem. Myslím, že umím ocenit legraci a když jsme s přáteli, tak se špičkujeme včetně mých kolegů z časopisu z Reflexu s Honzou Šibíkem a Tomášem Tesařem. Myslím, že je velká švanda pořád, ale já si nepotrpím moc na takovej ten prvoplánovitej humor, na ten institut baviče a na takovou tu legraci, kdy jeden stojí na pódiu a 40 ostatních je ve studiu a smějou se. To mě nebaví. Já vlastně nemám ani televizi, takže to nesleduju. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak není jenom televize, je taky rádio. Ale nakonec jste si vybral tedy Cimrmany. 

Stanislav KRUPAŘ, fotograf
--------------------
Cimrmany, asi jo. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak to máte pravdu, to není vážně prvoplánovaný humor teda, no. 

Stanislav KRUPAŘ, fotograf
--------------------
Cimrmany mám rád, hodně jsme poslouchali na gymnáziu nebo začátkem vysokoškolských studií. Je pravda, že v poslední době je úplně nesleduju, ale ty hlášky si pamatuju a občas je sám jako dávám k dobru. Tak Cimrmany mám moc rád.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ty můžete.

Stanislav KRUPAŘ, fotograf
--------------------
Jo. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak si je dáme. 

/ Ukázka /

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Před písničkou jsme poslouchali záznam jedné slavné scénky Cimrmanů a v té souvislosti mi můj dnešní host Stanislav Krupař řekl takovou zajímavou zkušenost z Ruska, kde se skupina Cimrmanologů přímo, že se snažili pojmenovat tam nějakou.

Stanislav KRUPAŘ, fotograf
--------------------
Jo, jo, přímo. Já myslím, že ta aktivita vzešla z jednoho pána ruskýho původu, kterej žije v Českých Budějovicích, kterej přímo oslovil Cimrmany. Mám na mysli jako Divadlo Járy Cimrmana s tím, že na Altaji, to je na jižní Sibiři, kterou právě docela dobře znám a mám ji rád, takže tam je nepojmenovaná hora, bezejmenná hora, která vlastně čeká jenom na to, až ji pojmenujeme jménem českého génie Járy Cimrmana. A my jsme tenkrát proti tomu dělali. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Moc se vám to nelíbilo, co.

Stanislav KRUPAŘ, fotograf
--------------------
Mně se to nelíbilo, to je zrovna to, co je přesně v rozporu s tím, jak já vidím svět. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já koukám, že vy jste na to Rusko docela zatíženej tak jako hezky. 

Stanislav KRUPAŘ, fotograf
--------------------
No, já do Ruska jezdím vod roku 94, kdy jsem tam byl poprvé. A kdyby se to posčítalo, tak jsem tam strávil určitě pěknejch pár let, protože jednou jsem tam dokonce žil přes, skoro celý rok. Na přelomu tisíciletí jsem tam bydlel ve vesnici na Altaji skoro celej rok. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Co vás tam tak táhne? Je to příroda? Jsou to lidi? Je to atmosféra?

Stanislav KRUPAŘ, fotograf
--------------------
Je to kombinace obojího. Já se hrozně vzpírám tomu, abych byl označenej za rusofila nebo rusomila, protože můj vztah k Rusku je strašně ambivalentní. Já na jedný straně Rusko miluju a mnohým, si myslím, že Rusům dobře rozumím a na druhý straně je to takovej krajní cit, kterej nemá blízko k nějakýmu zoufalství, nechci říct k nenávisti, to ne, ale k velkýmu zoufalství z Ruska. Tak tahle ta třaskavá směs mě tam asi táhne furt a dál a dál, že v tom vztahu furt nemám jasno. Kdyby to bylo jednoznačný, tak se na to vykašlu a budu jezdit třeba do Rumunska nebo, já nevím, Brazílie. Ale to Rusko mě nepouští. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, to by se v Rumunsku ty problémy ještě znásobily možná. Ale mně jste teď připomněl tím vaším ambivalentním postojem to, že Rusko se dá určitě milovat, ale pak najednou člověk má najednou zkušenost jaksi přímo tady tuzemskou z Karlových Varů, kde se ti Rusové tak jaksi až vopravdu nepříjemně, dá se říct, já to řeknu teď naostro, roztahují.

Stanislav KRUPAŘ, fotograf
--------------------
Já to mám právě jinak. Já, když mám, když jsem v Rusku, tak Rusko hrozně haním a se svými ruskými přáteli se hádám a Rusko kritizuju. A když jsem tady, tak mám tendenci to Rusko zase chránit. Takže, na tohle to vám můžu říct, OK, Rusové se v Karových Varech roztahují. Ale kdo jim to dovoluje prostě? Proč by se nemohli roztahovat, když Magistrát Karlových Varů je takový, jaký je a dává jim ty a ty možnosti. Mně se líbí to, když se měří jedním metrem a to, když se tady prostě roztahují i jiný národy, tak nám to nevadí a na ty Rusy máme strašnou alergii. Já mám v tomhle hrozně takový provokativní názory, který jsem prostě získal tou zkušeností v Rusku, kdy prostě moji ruský kamarádi říkají, že je to strašný, proč furt fňukáš kolem toho osmačtyřicátýho roku, ty jsi nebyl ani na světě. Já říkám, ale vždyť vy jste tady prostě udělali strašnou věc, strašnou křivdu na našem národě. A voni říkají, jo, staly se hrozný věci, nám to je samozřejmě líto, ale víš, kdo nejvíc trpěl, nejvíc jsme trpěli my. A kdybysme tohle to udělali, oni nemluví my, ale kdyby tohle to Sovětský svaz zkusil udělat v Polsku, tak by se tam prostě střílelo. Tak když vás to tak strašně mrzí, tak proč jste nestříleli teda. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, je to tvrdý teda trošku. 

Stanislav KRUPAŘ, fotograf
--------------------
Je to tvrdý, no. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Oni nevědí, že my jsme trošičku jiní, protože u nás se to nesmělo dělat. 

Stanislav KRUPAŘ, fotograf
--------------------
My jsme šikovní v tom naříkání. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
U nás se to nesmělo dělat. Poláci to berou jinak trošku. 

Stanislav KRUPAŘ, fotograf
--------------------
Já vím, v mým případě to nechci nějak velebit okupaci Československa, to vůbec ne. A když jsem tady, tak Rusy chráním. Ale říkám Rusy, protože já poměrně striktně rozlišuju mezi politikou ruskýho státu a mezi svejma ruskýma kamarádama, který jsou moc prima lidi. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Předpokládám, že z Ruska taky máte spoustu fotografií.

Stanislav KRUPAŘ, fotograf
--------------------
Já tam jezdím hlavně fotografovat. Posledních bratru 9, 10 let prostě na Sibiři pracuju na takovým souboru, z kterýho bych rád jednou viděl knížku vytištěnou. Jde o to, že tam fotím obnovu šamanistickejch tradic. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To se dostáváte teda jaksi do velmi zvláštních společenství.

Stanislav KRUPAŘ, fotograf
--------------------
No, tak já si nelibuju v tom mainstreamu. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je vidět, to je vidět. 

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Profese fotografa není vůbec jednoduchá. Teď už vůbec neberu jaksi v úvahu takovou tu zvláštní sortu fotografů, kterým se říká paparazi a kteří si přímo koledují o to, že sem tam jednu slíznou.

Stanislav KRUPAŘ, fotograf
--------------------
S těma mě nesrovnávejte. To bych nerad. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ne, počkejte, ale to ani náhodou. Říkám, že to neberu teď v úvahu. V případě, že mám teď před sebou Stanislava Krupaře, fotografa týdeníku Reflex a navíc ještě autora vítězné fotografie roku Czech Press Photo 2011, tak je jasné, že on není tím, které jsem teď jaksi šmahem odsoudil.

Stanislav KRUPAŘ, fotograf
--------------------
Dokonce jím ani nechce být.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Nikdy byste to nedělal.

Stanislav KRUPAŘ, fotograf
--------------------
Neumím si to představit, že bych to mohl dělat. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Člověk na to musí mít žaludek asi především. Foťák nestačí, žaludek musí mít zkažený. Ale chci říct, že i fotograf jaksi tak seriózní jako vy se může opravdu dostat do maléru, přímo jaksi do nebezpečí ohrožení zdraví, možná i života a vám se to, jestli se nepletu, to bylo 2008.

Stanislav KRUPAŘ, fotograf
--------------------
2008. V Drážďanech se mi stalo, protože kromě toho, že fotím v Rusku a hlavně na Sibiři a občas výjimečně někde jinde, tak co dělám docela systematicky, tak to je to, že fotograficky sleduju ultrapravicovou scénu a to dělám několik let. A v rámci tohohle svého zaměření jsem vlastně byl v roce 2008 v Drážďanech, kde německá ultrapravicová strana NPD pořádala hudební festival, který byl nakonec zakázaný. Nicméně ty příznivci, ty náckové se shromáždili kolem drážďanského nádraží ve čtvrti Neustadt a já jsem si to nenechal ujít. Fotil jsem a když náckové prorazili ten policejní kordon, tak jsem s nima utíkal, fotil je a v tom davu byli Češi, kteří si mě pamatovali ještě z vlasti a ti na mě zahájili útok. A nakonec to dopadlo tak, že jsem ležel na zemi a 13 chlapů do mě kopalo a šlapali po mně a bylo to hloupý, bylo to špatný, bylo to blbý, no. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Fujtajbl. 

Stanislav KRUPAŘ, fotograf
--------------------
A co je dobrý, že třeba německá policie tohle to byla schopná vyšetřit na rozdíl od český policie, která tyhle ty případy velmi často nebo to je pravidlo, nezvládá, tak ty Němci byli schopný najít dva z těch útočníků, který byli vodsouzený. Voni se sice odvolali, ale teď bude další kolo a já doufám, že to tam vyhrajeme a oni dostanou nějakej flastr, aby je prostě přešly choutky, protože takovýhle věci se dělat nemůžou. Navíc voni už měli několik jinejch útoků. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Nemáte ten pocit, že kdyby se jim tisk, média tolik nevěnovaly a nemedializovali ta jejich shromáždění, ty koncerty a prostě je bagatelizovaly a vůbec se na ně vykašlaly, vždyť se kolikrát sejde 100, 50 lidí jenom? 

Stanislav KRUPAŘ, fotograf
--------------------
To je strašně dobrá úvaha, kterou máte, ale myslím si, že v západních médiích je taková nepsaná úmluva, která platí, že se právě tyhle ty akce nemedializujou a že to je dobrej nápad. Ale v tom případě by to žádalo nějakej férovej přístup všech médií. Šéfredaktorové by se na tom museli domluvit nebo šéfredaktoři. To se v tuhle chvíli neděje. Ono to není tak, že by mě tohle to odradilo. Já bych na ty akce určitě stejně jezdil, protože já na ně jezdím a zdaleka ne vždycky se ten materiál publikuje. Já si prostě ten soubor shromažďuju s tím, že až budu mít pocit, že to je dobrý, tak s ním vyjdu na světlo. Zatím ten pocit nemám. A je spousta akcí, na který jedu, fotím a nakonec to Reflex netiskne, protože si řekneme vopravdu, proč bysme měli dávat pitomcům hlas, jo.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Stanislav Krupař, autor vítězné fotografie roku Czech Press Photo 2011, ještě jednou vám přiděluji tenhle ten titul, který je určitě příjemný.

Stanislav KRUPAŘ, fotograf
--------------------
Díky, je to milý. Jsou to takový dva dny slávy. Myslím si, že jeden den slávy je oficiální oznámení výsledků a druhý je zahájení té vernisáže Czech Press Phota na Staroměstský radnici 15.listopadu a tím to hasne.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, hned zítra budete zase slavnej. Tak tahle ta sláva se s vámi samozřejmě potáhne, bude se to různě zmiňovat. Ale vy se tím určitě nechcete opájet nadosmrti. Ne, že byste teď šel po samých vítězných fotografiích Czech Press Photo, ale ne teď vážně. Kam máte namířeno teď?

Stanislav KRUPAŘ, fotograf
--------------------
Já vás možná překvapím, ale já mám namířeno do Ruska. Ne snad, že bych odjížděl zítra nebo za 14 dní, ale jak jsem povídal o tom, že fotím na jižní Sibiři o šamanismu, tak já mám velkej sen a velkej plán tam prostě odjet na delší dobu, když mluvím vo delší době, tak nemyslím měsíc nebo dva, ale třeba půl roku nebo rok a být tam v centru dění a pohnout s tím focením, který dělám vo notnej kus dopředu, abych měl pocit, že to je vono, že mám tolik fotek a takový fotky, který říkají přesně to, co chci říct a že už vlastně nemám co říct a už se ani nemám moc co dalšího dozvědět, že už jsem to prokoukl. Ale ten pocit zatím nemám. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To se chci zeptat, jestli máte pocit, že už trošičku jste nakoukl pod tu pokličku, anebo jestli se.

Stanislav KRUPAŘ, fotograf
--------------------
Tak to jo. Já tam jezdím 9 let, že tam jezdím 9 let, tak už si myslím, že o tom leccos vím. Legrační je to, že když tam jedu znovu a znova a znova, tak s každou tou cestou si říkám, když pak odjíždím, protože vodjíždět se úplně nechce, člověk se tam těší, když to všechno plánuje, říká si, že všechno bude bezva. Ale v momentě, kdy máte ten batoh a ráno vstáváte na vlak nebo na letadlo, tak si najednou říkám, proč to dělám a bylo by o tolik primovější zůstat doma v teple. Ale pak tam přijedu a najednou se zjevujou věci, který by mě nikdy ani nenapadly. A to je na tom to strašně nejzajímavější, že ten reálnej život je stokrát zajímavější nežli jakýkoliv moje fantazie, protože když je člověk vytrvalej, tak ty věci k němu přijdou a je to mnohem šťavnatější, než by vás napadlo ve snu.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To jsou hezká slova na závěr návštěvy Stanislava Krupaře, mého dnešního hosta. A ještě jednou to řeknu, protože komu čest, tomu čest, autora vítězné fotografie roku Czech Press Photo 2011. Já vám samozřejmě gratuluju k tomu. Zítra budete slavný, budete oslavován znovu.

Stanislav KRUPAŘ, fotograf
--------------------
Tak to snad aby si to poslechla maminka. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já vám to samozřejmě přeju. Mějte se moc hezky a samé dobré fotky, i když to třeba nebudou úplně ty vítězné. Hlavně aby byly o něčem. 

Stanislav KRUPAŘ, fotograf
--------------------
Já vám mockrát děkuju. Díky, na shledanou.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Na shledanou.



Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je firma NEWTON Media a.s. Texty neprocházejí korekturou.