Štěpán Rak: Podaná trampská ruka je slib na celý život

3. září 2020
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Štěpán Rak

Kytarový virtuos a skladatel Štěpán Rak začal jako malé dítě hrát nejprve na housle a teprve přes několik dalších hudebních nástrojů se nakonec dostal ke kytaře, která ho proslavila po celém světě. V Česku byl v roce 2000 Štěpán Rak dokonce jmenován historicky prvním vysokoškolským profesorem kytary. V jeho životě je také velmi důležitý tramping, ten považuje za druh náboženství.

Štěpán Rak se ke kytarovému mistrovství propracoval přes řadu hudebních nástrojů, za což je osudu vděčný: „Děkuji za to, že jsem v muzice prošel vším možným. Nejprve jsem začal v dětství hrát na housličky, potom mi při studiu na výtvarné škole, kde zakládali dixieland, dali do ruky basu, později to byl i kontrabas. Jako mladý jsem také hrál po nocích v kavárnách, abych si při studiu přivydělal, a tam jsem se zase naučil improvizovat, což je velmi důležité,“ popisuje začátek své hudební cesty.

Letos slaví Štěpán Rak kulaté životní jubilem a má se opravdu za čím ohlédnout. Stal se kytarovým mistrem, který vystupoval na těch nejprestižnějších pódiích světa. Za svá vystoupení sklízel ovace od kostelů v Jižní Americe až po maorské vesnice na Novém Zélandu.

Hru na kytaru také vyučuje, na AMU založil obor sólové kytary. „Jsem přesvědčený, že pokud chce člověk někoho učit, musí to nejprve nejlépe umět sám. Já jsem vyučoval na mnoha školách, dokonce i pět let ve Finsku, kde jsem zakládal kytarovou školu. U nás jsem v roce 1982 založil na AMU obor sólové kytary. Přijímací zkoušky jsou tam ale velmi obtížné a adept musí mít už něco za sebou. A hlavně musí vždy odpovídat jednomu požadavku, tedy, aby to o něčem bylo, musí mít ten milimetr nad průměr, nestačí, že jenom umí dobře hrát,“ přibližuje Štěpán Rak náročnost studia hry na kytaru.

Teskně hučí Niagara

U tak věhlasného kytarového virtuosa možná překvapí, že do jeho repertoáru patří také trampské písně. Vydal je na CD s názvem Teskně hučí Niagara. „Vztah k trampské muzice mám od mládí, tramping považuji za životní styl i náboženství. Jsem vděčný radotínským Hobarťákům a šerifovi Standovi Kadlecovi, zvanému Dědek, že si mě tenkrát tam u Berounky vzali do parády. Se šerifem jsme napsali spoustu písniček. Některé z nich jsme použili s Alfredem Strejčkem do hudebního představení Písně ztraceného ráje, což byla pocta Jaroslavu Foglarovi. A dovolte, abych také vyřídil pozdravy od opravdového Jindry Hojera, který v 96 letech píše ještě knihu o Jestřábovi (Jaroslavu Foglarovi). Jezdím za ním do domova seniorů v Pardubicích a občas zde také zahraju.“

Alfred Strejček je opravdový tulák po hvězdách

S Alfredem Strejčkem připravil Štěpán Rak celou řadu hudebních představení, která měla také celosvětový úspěch. Jejich osudy spojil v roce 1988 český velikán Jan Amos Komenský. „Nás dal dohromady Komenský. Alfred Strejček mě tenkrát oslovil: ‚Pane Rak, byl byste ochotný se mnou jít do projektu o Janu Komenském?‘ A já mu odpověděl, že právě na to čekám celý život. No a nakonec z toho vzešlo třiadvacet celovečerních pořadů. Vivat Comenius jsme dokonce hráli v galerii Uffizi přímo před portrétem Komenského od Rembrandta. Byl to jeden z nejsilnějších zážitků mého života.

Fred teď bohužel dlouhodobě marodí, bojuje s nemocí už tři roky. Víte, on je opravdový Londonův Tulák po hvězdách, který svůj příběh opravdu žije. Když je mu nejhůř, tak ještě dokáže utěšovat a pomáhat druhým,“ přeje Alfredu Strejčkovi brzké uzdravení Štěpán Rak.

Do studia Českého rozhlasu přišel Štěpán Rak s kytarou a vy se můžete ve videích podívat, jak nám ve studiu zanotoval úvod milované Niagary a fanfáry ze svého zatím posledního CD s názvem Domov můj. To nahrál Štěpán Rak se synem Janem-Matějem. Společně si také zahrají na koncertě k 75. narozeninám Štěpána Raka, který se uskuteční 3. října v pražských Emauzích. A pokud vás zajímá, čím je druhý syn Štěpána Raka a proč na jeho přednáškách Štěpán Rak hraje na opravdové kamenné housle, poslechněte si záznam pořadu.

Spustit audio