ŠTÍR

Protože od 23. října je Slunce ve znamení Šíra, pojďme si dnes povyprávět o souhvězdí Štíra, přesněji řečeno o zákulisí jeho pojmenování. Štír je české, přesněji řečeno všeslovanské slovo, které snad pochází z indoevropského kořene skeu-, řezat, škrábat, hrabat. Z tohoto kořene vznikla v různých slovanských jazycích slova označující různé nepříjemné přízemní živočichy. Polské szczur je krysa, stejně jako ruské ščur, které v nářečích kromě toho znamená i žížala, slovinské ščúrek znamená šváb a srbské i chorvatské štúrak označuje cvrčka. Rovněž staří Češi slovy štír, ale také ščór, ščúr a ščur pojmenovávali různé živočichy, například krtonožky, ještěrky a dokonce i žáby. Dnes však slovem štíři vědecky označujeme jen primitivní řád třídy pavoukovci, který má asi 700 druhů žijících hlavně v suchých a teplých oblastech. Štíři svou kořist zabíjejí bodnutím posledního, třináctého, zadečkového článku. V jižní Evropě žijí neškodní tři až čtyři centimetry velcí štíři, člověku nebezpečný je až deset centimetrů velký severoafrický štír tlustorepý. O tom, zda právě tento štír, vědecky zvaný Buthus australis, zabil hrdinu Órióna, se mytologie nezmiňuje. Kromě štírů zná české přírodovědné názvosloví i štírky, což jsou štírům podobní rovněž pavoukovci. Jak jejich zdrobnělé jméno naznačuje, jsou menší, nejvýše pětimilimetroví, štírek knihový, který opravdu žije mezi knihami a živí se pisivkami, které ničí knihy, je jen třímilimetrový. Cizí pojmenování štíra ? jak toho na obloze, tak toho reálného, v přírodě žijícího ? je Scorpius, což je slovo, které v češtině známe v podobě škorpión. Jde o slovo původem řecké, také má snad indoevropský původ, asi pochází z kořene sker-, řezat, obdělávat ostrým nástrojem. Ale vraťme se na oblohu. Kromě legendy o tom, jak se Štír dostal na nebe jaksi za odměnu za zabití lovce Órióna, který hodlal vyhubit veškeré zvířectvo na zeměkouli, existuje ještě jedna báje týkající se Štíra. V době, kdy už byl Štír na obloze, se mu jednou podařilo vyděsit spřežení táhnoucí sluneční vůz tak, že splašení koně přitáhli Slunce blízko Zemi a zde vypukly požáry, vznikly pouště, některým lidem Slunce sežehlo kůži tak, že to zůstalo nejen jim, ale i jejich dnešním potomkům, černochům. Od té doby se Slunce Štíra velmi bojí, a proto ve zvířetníkovém znamení Štíra zůstává poměrně krátce. Tím jsem se dostal k astrologii, ke znamení Štíra, s čímž velmi úzce souvisí slovní obrat být s něčím na štíru. O něm si povíme až zítra.

Dotazy, připomínky a náměty mi můžete psát na novou e-mailovou adresu mnovotny@rozhlas.cz