Suchozemské želvě bude nejlépe na zahradě než v bytě. Zdravá se dožije až osmdesáti let

„Tady máme nejznámější, nejsnáze chovatelný a sehnatelný druh želvy. Je to želva zelenavá,“ představuje své svěřence chovatel Martin Maláč. Ukazuje ještě želvy stepní, ty jsou ale na chov náročnější. Upadají nejen do zimního, ale i do letního spánku, takže si jich člověk moc neužije.

Každopádně je dobré vědět, že želvy rostou celý život, a ten může trvat i osmdesát let. Začínající chovatel želvy zelenavé si obvykle pořizuje mládě velikosti padesátikoruny. „Vyroste z toho zvíře, které váží i několik kilogramů,“ říká Maláč a dodává, že želva zelenavá doroste i do třiceticentimetrové délky krunýře.

Péče o želvy

Hmotnost, rozměry i vysoký věk želv ale ovlivňuje zdravý chov. Už dávno neplatí, že želvě stačí bedýnka v bytě, pár lístků salátu nebo dokonce namočená houska a kus masa, jak se uvádělo v příručkách ještě před několika desítkami let. „Suchozemská želva by měla být chovaná na zahradě nebo dvorku. Na sluníčku,“ říká chovatel s tím, že v bytě to také jde, ale je to náročné na prostor i vybavení.

Želva zelenavá|foto:Irena Šarounová, Český rozhlas

Mláděti může stačit přepravka na maso, ale až vyroste, musí se zvětšit i výběh. Jako podestýlka je vhodný písek smíchaný se zahradnickým substrátem. Na obrušování drápků je vhodný velký kámen, na který by také měla svítit vyhřívací žárovka. V bytě je také pro želvu nezbytný zdroj UV záření.

Jako krmení je nejvhodnější to, na co je želva zvyklá ve své domovině. Jsou to hlavně luční byliny. „Pampeliškové listy, květy směs jetele, vojtěšky, pcháče, pelyňky,“ vyjmenovává Martin Maláč a přidává radu, aby se každý chovatel zajel do Chorvatska nebo Itálie, ráno si přivstal, a místo k moři zašel do svahů nad nimi. Když bude mít štěstí, uvidí volně žijící želvy tak, jak je jim nejlépe.