Šumperská „Hladová“ vila továrníka Siegela reprezentovala jeho bohatství i nadutost

Označení malá Vídeň pro Šumperk poprvé použil moravský vlastenec, pedagog, malíř, vlastivědný pracovník a cestovatel Jan Havelka, který se podivoval honosným stavbám, které ve městě v 19. století vyrostly. Bylo to díky úspěchu podnikání zdejších textilních průmyslníků, kteří během století páry neuvěřitelně zbohatli a nechali si stavět reprezentativní sídla v podobě vil a paláců, k jejichž stavbě si zvali renomované vídeňské architekty.  

To platilo bezezbytku i pro rodinu Siegelů. Pocházela původně z Libiny, kde se zabývala výrobou a barvením látek z lněného plátna. V roce 1834 se Karlu Ignáci Siegelovi narodil syn Robert Gustav. Ten pak v roce 1854 založil spolu s otcem a bratrem Richardem textilní továrnu. Právě on stál v jejím čele a zasloužil se o její nebývalý rozvoj. Podílel se také na založení první mechanické přádelny v Šumperku, později byl majitelem a spoluzakladatelem přádelny lnu v Loučné nad Desnou a v dnešní Břidličné. Stál u vzniku mnoha moravských a slezských cukrovarů. Patřil k veřejně činným osobám, angažoval se v podnikatelských organizacích, v politice i v odborných kruzích. Byl rytířem řádu Čestné legie a měl i řadu dalších ocenění.

V roce 1867 si společně se svou manželkou Emmou rozenou von Tersch nechal na tehdejším šumperském předměstí postavit novoklasicistní vilu. Podle svědectví zakladatele šumperského muzea Hanse Höniga byl autorem projektu vídeňský architekt dánského původu Theophil von Hansen. Studoval řecké stavby v Athénách, kde realizoval své první návrhy. Později odešel do Vídně, která se v polovině 19. století zbavila hradeb a začala budovat nové stavby. Theophil von Hansen jich realizoval několik, z nichž nejvýznamnější je budova Říšské rady (dnes Parlament).

O jeho autorství šumperské Siegelovy vily však kromě zmíněného dobrozdání Hanse Höniga chybí další zprávy. O to podezřelejší je fakt, že na dochovaných plánech vily je uveden jako autor Hönigův tchán, šumperský stavitel Josef Bayer.

Ať už byl autorem projektu kdokoliv, podařilo se mu vytvořit pozoruhodnou vilu propojenou díky velké terase a sloupové hale v přízemí s okolním parkem. Později byla přistavěna zimní zahrada a další prvky. Z nich se však do současnosti dochovalo jen málo. Zejména interiér doznal následnými přestavbami a hlavně změnami účelu stavby po roce 1945 značných změn. Dodnes se zde dochovalo jen benátské zrcadlo, sloupová síň a část obložení.

Naopak anglický park kolem budovy je udržovaný velice pečlivě.

Siegelova vila však neměla i přes svou krásu v Šumperku příliš dobrou pověst. Přestože rodina byla považována za třetí nejbohatší ve městě, byla pověstná svou hranou okázalostí a stavěním na odiv svého bohatství. To ani v té době nepůsobilo dobře, a tak se stavbě brzy začalo říkat Hladová vila či Hrad Marnosti a Pýchy. Označení jí zůstalo i po roce 1945, kdy byla jako německý majetek konfiskována a adaptována na internát zdejší střední zdravotnické školy, které slouží dodnes.

Toho se naštěstí Robert Gustav Siegel nedožil. Zemřel náhle v roce 1904. Vilu zdědil jeho syn Emil a po něm vnuk Robert. Ten se angažoval v sudetoněmeckých organizacích, a proto musel Šumperk v roce 1945 opustit. 

Vila dnes patří do vycházkového okruhu nazvaného Šumperk, malá Vídeň, který nabízí procházku po zajímavých památkách spojovaných s vídeňskými architekty. Do jejích interiérů lze nahlédnout pouze výjimečně při Dnech otevřených dveří Střední zdravotnické školy v Šumperku.