Svatou Anežku Českou osud připravil o kralování, proto se rozhodla vydat vlastní cestou

Anežka byla dcerou českého krále Přemysla Otakara I. Dostalo se jí klášterní výchovy a na svou dobu hlubokého vzdělání.

Už od tří let se ji marně pokoušeli provdat. Po otcově smrti opustila potupnou roli čekající nevěsty, o níž rozhodují jiní, a vzala život do vlastních rukou. Když ji osud připravil o možnost stát se královnou, či dokonce císařovnou římskou, hledala naplnění jinde.

Rozhodla se založit špitál svatého Františka na Starém Městě. Věnovala na to třicet tisíc hřiven stříbra – celé své královské věno. Brzy v blízkosti špitálu, kde se pečovalo o nemocné, poutníky a lidi bez přístřeší, přibyla dvojice klášterů: mužský klášter menších bratří svatého Františka a ženský protějšek, klášter řádu svaté Kláry, v jehož čele Anežka stanula jako abatyše. Aktivně také zasahovala do veřejného života.

Anežka Česká, jak je vyobrazena na padesátikoruně

Anežka zemřela 2. března 1282. Pohřbena byla v klášteře, odkud byly později její ostatky přeneseny neznámo kam. Sedm set let po její smrti, 12. listopadu 1989, ji papež Jan Pavel II. prohlásil za svatou. Svatořečení se v Římě účastnilo více než osm tisíc poutníků z Čech a Moravy. Pět dní po její kanonizaci se udál památný 17. listopad 1989. Mnozí v tom vidí duchovní dar svaté Anežky.

autor: Jan Herget
Spustit audio