Švédská cesta nad Mírovem připomíná třicetiletou válku, která proměnila zdejší kraj

8. srpen 2018
Česko – země neznámá

Od vypuknutí třicetileté války uplynulo již 400 let a od podepsání Vesfálského míru, který ji ukončil, 370 let. Přesto jsou stopy jednoho z nejtragičtějších historických konfliktů v moravské krajině stále znatelné. Ať ty, které připomínají konkrétní události, či jiné, které jsou k těmto událostem přiřazovány v lidové slovesnosti. Jedním z takových míst je Švédská cesta vedoucí od hradu Mírova do vesnice Krchleby.

Dnes je Švédská cesta značena zelenou turistickou značkou. Na jednom z nejvyšších míst mezi Mírovem a Krchleby stojí půvabný sloup Nejsvětější Trojice, který pochází z konce 18. století, byť jeho podstavec nese letopočet 1847. Právě u něj se každý rok v květnu scházejí obyvatelé okolních obcí, aby si připomenuli tragické válečné období, které mělo za následek nejen značný úbytek obyvatelstva, zastavení slibného rozvoje, ale které se do jisté míry podepsalo i na následném utváření místních dějin.

Švédská cesta souvisí zejména s hradem Mírov, který je dnes proslulý tím, že v něm sídlí jedna z nejlépe střežených věznic. Původně byl jeden z nejstarších severomoravských hradů vybudován pro potřeby olomouckých biskupů už v polovině 13. století. V 17. století byl Mírov zejména vojenskou pevností, která měla chránit zdejší kraj před řáděním procházejících vojsk.

Hrad Mírov v rukou nepřátel

Po vstupu švédského krále Gustava Adolfa do války se válečné události rozšířily i na Moravu. Mírov 17. června 1637 oblehl předvoj švédských vojsk táhnoucích z Čech. O dva dny později přitáhly i hlavní síly pod velením generála Torstensona. Hradní posádka v čele s hejtmanem Alexandrem Vinarským z Kříšova se poměrně rychle a bez boje vzdala. Za to jim švédský generál zajistil bezpečný odchod, ovšem jen s minimálním majetkem. Švédové zde zanechali posádku o síle 150 mužů pod vedením kapitána Izáka Böhma.

Zásobování posádky se dělo jednoduchým způsobem. Švédové vyráželi do okolí a plenili, co se dalo. Právě po Švédské cestě projížděla vojska směrem k Moravské Třebové, kde se obyvatelstvo před jejich řáděním jen třáslo. Ve čtyřicátých letech 17. století se císařská vojska častěji pouštěla do potyček se švédskými bojůvkami, na jimi ovládaném území. A tak i zde v okolí došlo k šarvátce, kterou však císařští prohráli a Švédové kromě kořisti prý na hrad odtáhli i část důstojníků jako své zajatce.

Na podzim roku 1643 císařská vojska pod velením generála Gallase, která pronásledovala ustupující Švédy, dorazila až k Mírovu a oblehla jej. Tři dny ho ostřelovali z děl a 23. září začal hrad vlivem ostřelování hořet. Požár byl impulsem k hlavnímu útoku a následnému dobytí hradní pevnosti.  

Mírov pak byl narychlo opraven a opatřen stálou posádkou. Po novém vpádu Švédů na Moravu v roce 1645 byl Mírov opět 5. května obléhán a obléhatelé způsobili hradu velké škody. Posádka se však tentokrát odhodlala k nekompromisnímu odporu a již druhý den donutila Švédy k odchodu. Následující rok dokonce začala ohrožovat švédskou posádku tábořící v Uničově.

Válka ovlivnila i další vývoj regionu

Hrad však byl po třicetileté válce ve velmi špatném stavu. S ohledem na turecké nebezpečí bylo opevnění provizorně zpevněno palisádami. Biskup Karel II. z Lichtenštejna-Kastelkornu pak v roce 1665 zahájil generální přestavbu Mírova, k níž dokonce sám nakreslil plány.

Švédská cesta a její osudy zůstaly v paměti obyvatel okolních obcí a ti si ji stále připomínali. A nejen ji. Mnoho dalších kapliček a křížů na kopcích i v dolinách Zábřežské vrchoviny připomíná, že pod jejich základy odpočívají kosti padlých vojáků z období třicetileté války. Někde se dokonce při rekonstrukcích ukázalo, že je to pravda.

Zdejší kraj se také proměnil. Vlivem úbytku obyvatelstva způsobeného válečnými útrapami se sem stále více stěhovali německy mluvící kolonisté, což vedlo ke vzniku jazykového ostrova přiřazovaného k německy mluvícím oblastem Hřebečska. Vysídlení těchto usedlíků pod II. světové válce pak vedlo k tomu, že tento kraj, na dohled od úrodné Hané, dodnes nese punc podobný moravskému pohraničí.

Na druhou stranu je zdejší krajina neuvěřitelně půvabná. Lesy se zde střídají s lukami, mírné zvlnění a nevysoké kopce jsou doslova rájem cyklistů. I Švédská cesta nabízí krásné výhledy. Vidět je z ní nejen hrad Mírov a okolní vrcholy Zábřežské vrchoviny, ale také část Mohelnické brázdy a Hornomoravského úvalu. Jako na dlani je odsud Hrubý i Nízký Jeseník, včetně Pradědu a za dobrého počasí jsou z některých míst k vidění i vrcholy masívu Králického Sněžníku a Orlických hor.

autor: kbz
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.