Syndrom vyhoření přichází plíživě. Nepodceňujte první příznaky

Nejvíce ohrožené jsou profese, které vyžadují práci s ostatními lidmi, a také zaměstnání, kde dlouhodobě vykonáváte zatěžující práci bez jasných pozitivních výsledků.  Problém většinou není možné vyřešit bez odborné pomoci. Léčba je možná, ale dlouhodobá. Nejdůležitější je prevence.

Jak celý problém vzniká a komu hrozí?

S přetrvávající únavou je nutné ze všeho nejdříve zajít za praktickým lékařem, aby na základě vyšetření zcela vyloučil organickou příčinu, tedy latentní nebo již začínající nemoc. Pokud se onemocnění vyloučí, je nutné zaměřit se na možný syndrom vyhoření.

Problém začíná na psychické rovině a plíživě se přesouvá i do fyzické úrovně, takže postižení skutečně nemají sílu ani energii, byť mohou vypadat velmi zdravě, urostle a být samý sval. Syndromem vyhoření proto většinou netrpí lidé, kteří namáhavě fyzicky pracují, ale ti, kteří vykonávají vleklou psychicky únavnou práci bez viditelných pozitivních výsledků. Lékaři, pracovníci v sociální oblasti, učitelé, ale syndromem únavy mohou někdy onemocnět i ženy v domácnosti.

Jak se syndrom únavy projevuje? Dá se vůbec vyléčit?

Vznikající problém si často postižení ani neuvědomuji, přichází plíživě. Příznaky si někdy těžko uvědomujeme. Do práce se netěšíme a  z práce přicházíme naštvaní. Jsme uzavření ve své malé komunitě a nekomunikujeme s přáteli, přerušujeme staré dobré vazby. K tomu se přidává vleklá únava a vyčerpání. V tu chvíli je jasné, že se něco děje a je nutné to řešit.

Vyléčení syndromu vyhoření je vleklé, ale možné. Může trvat několik měsíců. V podstatě je nutné jít proti proudu času. Jak jste se do tohoto stavu dostali, tak také musíte z něho postupně ven. Někdy je syndrom únavy i příčinou invalidizace, kdy je nutné člověka dlouhodobě vyřadit z pracovního procesu a nasměrovat ho jiným směrem, aby získal zpět energii psychické a fyzické výkonnosti.

Bohužel si někdy postižení myslí, že si pouze během jednoho víkendu odpočinou a bude to dobré. Z počátku to může pomoci, ale pokud jsme ve svém životě špatně nastavení, pocit nechuti zůstává a kumuluje se a stejně nás nakonec dostihne. Pak se dostanete za hranici, kdy vám ani krátkodobý odpočinek nepomůže. Tady už je nutné zajít za odborníkem, to už sami těžko nezvládnete.

Jaká je prevence? Jak se chovat, abychom se do syndromu únavy nedostali?

Cesta ven si existuje, ale jak je obtížná. Vše začíná problémem uvnitř duše. Nejdůležitější je proto prevence. Vždy je nutné vnímat reakce a příznaky vlastního těla a nenechat situaci dojít příliš daleko. Především je nutné dělat práci, která vás baví. Ale i tady platí pravidlo – pokud je jí moc a doslova nám roste přes hlavu, může syndrom únavy spustit také. Poznáme to, pokud nás oblíbená práce najednou přestane bavit a vysiluje nás. To je čas k tomu, abychom zastavili a věci přehodnotili.

Další důležitou prevencí je odpočinek a regenerace. Nikoliv lehnout si a proležet celý den, ale odpočinek aktivní. Nikoliv intenzivně spát, je nutné dělat opačnou činnost, než děláte v rámci své profese. Pokud pracujete duševně, pohybujte se na čerstvém vzduchu, sekejte trávu na zahradě nebo něco fyzicky budujte, abyste viděli výsledek své práce. Je nutné pracovní náplň ve svém životě dobře vybalancovat jinou odpočinkovou činností a vnímat svoje tělo i pocity.