Syndrom vyhoření si postižený většinou vůbec neuvědomuje

S přetrvávající únavou je nutné ze všeho nejdříve zajít za praktickým lékařem, aby na základě vyšetření zcela vyloučil organickou příčinu, tedy latentní nebo již začínající nemoc.

Pokud se onemocnění vyloučí, je nutné zaměřit se na možný syndrom vyhoření. Problém začíná na psychické rovině a plíživě se přesouvá i do fyzické úrovně, takže postižení skutečně nemají sílu ani energii, byť mohou vypadat velmi zdravě, urostle a být samý sval.

Syndromem vyhoření proto většinou netrpí lidé, kteří namáhavě fyzicky pracují, ale ti, kteří vykonávají vleklou psychicky únavnou práci. Syndrom vyhoření také vzniká přetrvávající dlouhodobou stresovou situací, z které není úniku. Velmi často se jedná o celý komplex stresových činitelů – tedy jak v zaměstnání, tak v osobním životě a rodinném prostředí.

Jak se syndrom únavy projevuje? Dá se vůbec vyléčit?

Projevy syndromu vyhoření se naše tělo dotyčného snaží přimět, aby svůj životní styl změnil, začal více odpočívat a sám sebe chránil. Vznikající problém si často postižení ani neuvědomuji, přichází plíživě. Příznaky si někdy těžko uvědomujeme. 

Do práce se netěšíme a z práce přicházíme naštvaní. Jsme uzavření ve své malé komunitě a nekomunikujeme s přáteli, přerušujeme staré dobré vazby, je nám vše jedno, pro nic se nedokážeme nadchnout. K tomu se přidává vleklá únava, spavost, nesoustředěnost a vyčerpání.

V tu chvíli je jasné, že se něco děje a je nutné to řešit. Většinou si tedy právě naši přátelé nebo členové rodiny všimnou, že s postiženým není něco v pořádku, zatímco on sám si svůj stav často vůbec neuvědomuje. Anebo ani nechce uvědomit. Často mají tito lidé pocit, že „bez nich to nejde“. Většinou syndrom vyhoření postihuje workoholiky a ty, kteří si myslí, že jsou v práci nebo v jiné činnosti nenahraditelní anebo vykonávají náročnou činnost bez viditelných známek pozitivních výsledků.

Pomoci mohou přátelé a rodina

Je tedy na okolí, aby postiženému pomohli si situaci uvědomit a začít v té věci něco dělat. Někdy stačí vzít si delší dovolenou nebo delší neplacené volno a stresovému prostředí se na delší dobu zcela vyhnout, odpočívat a chodit do přírody.

Vyléčení syndromu vyhoření je vleklé, ale možné. Může trvat několik měsíců. Někdy je syndrom únavy i příčinou invalidizace, kdy je nutné člověka dlouhodobě vyřadit z pracovního procesu a nasměrovat ho jiným směrem, aby získal zpět energii psychické a fyzické výkonnosti.

Bohužel někdy si postižení myslí, že si pouze během jednoho víkendu odpočinou a bude to dobré. Z počátku to může pomoci, ale pokud jste ve svém životě špatně nastavení, pocit nechuti zůstává, kumuluje se a stejně vás nakonec dostihne. Pak se dostanete za hranici, kdy vám ani krátkodobý odpočinek nepomůže.

Navíc ze zanedbaného syndromu vyhoření pak mohou vzniknout i další psychická onemocnění – silné úzkosti nebo psychické poruchy. S nadsázkou je možné říci, že postižení musí postupně zcela změnit svoje stereotypy a udělat ze sebe nového člověka. Tady už je nutné zajít za odborníkem, to už sami těžko nezvládnete. Praktický lékař proto postiženého nejčastěji nasměruje k psychologovi nebo na psychiatrii, kde pak v ideálním případě léčba pokračuje psychoterapií.