TĚ PÉRO

Péro je přece buď větší peří, nebo nástroj k psaní, případně pružná kovová součást nějakého stroje či zařízení. Kromě toho kuchaři používají výraz pero jako pojmenování hovězího masa mezi krkem a hřbetem. Nic z toho ani na první ani třeba na čtvrtý pohled se zdravením nesouvisí. Než si povíme, jak možná vznikl pozdrav tě péro, objasníme si souvislost mezi zmíněnými třemi významy slova pero, eventuálně péro - správná je jak krátká, tak dlouhá podoba tohoto výrazu. Ptačími brky se dříve psalo, proto se slovo pero přeneslo i na moderní psací nástroje. Pružina tak prý byla nazvána kvůli pružnosti a elastičnosti ptačího pera, soudil Josef Jungmann a současní etymologové nemají lepší nápad. Pokud jde o hovězí, nikde jsem se vysvětlení souvislosti s pérem nedočetl. Zato vím, proč se botám říká nebo spíš říkalo perka. Původně to byl název obuvi, která měla navrchu pružné těsnění.

A tím jsme se vrátili k pozdravu tě péro. Ten totiž prý souvisí s tímto druhem obuvi, s pérky. Myslel si to jazykovědec František Jílek-Oberpfalcer, který se ve své knížce Vtipná čeština pokusil o téměř nemožné, o výklad původu pozdravu tě péro. Přečtu ten výklad celý: "Východištěm byl patrně nábožný a obšírný projev: Pozdrav tě ruka Páně! Do toho se místo ruka dostalo jméno jiné končetiny a celek se zkrátil na Tě noha! Na nohou se nosila perka, obuv s pérovými vložkami. Ale tu vadila podoba zdánlivě zdrobnělá, a jako se místo merunka říká míči meruna, vstoupilo do pozdravu péro místo pérko." Opravdu složité vysvětlení, ale i kdyby nebylo pravdivé, nějakým podobně divokým způsobem pozdrav tě péro vzniknout musel.

Já už jen dodám, že slovo pero je všeslovanské, že praslovanské pero souvisí se staroindickým parna, křídlo, a že s největší pravděpodobností jde o slovo indoevropské.