Tomio Okamura: V dětském domově jsem už jako dítě zjistil, že nejlepší je spoléhat se sám na sebe

Rodiče Tomia Okamury, moravská maminka a japonský otec, si před svým osobním seznámením nejprve osm let dopisovali: „K mamince se náhodou přes mého dědečka dostala adresa patnáctiletého Japonce, který si chtěl s někým anglicky dopisovat o Československu, protože měl rád české skladatele a spisovatele. Dědečkovi připadal Japonec moc mladý, aby mu psal sám, a tak se porozhlédl po svých šesti dětech. Nakonec vybral moji budoucí maminku, tehdy šestnáctiletou Helenku, která studovala v Praze na gymnáziu.“

Helena zájem o dopisování neměla, Japonec přes půl světa ji moc nezajímal, ale nechala se přemluvit. „Japonec odpovídal hned, možná i proto, že mu maminka poslala svoji fotografii půvabné blonďaté dívky. Takhle si řadu let dopisovali, aniž se viděli, a oba mezitím ukončili vysokou školu. Tatínek šel potom studovat doktorát do bývalého Západního Německa a odsud přijel maminku poprvé navštívit. Bylo mu tenkrát 23 let a mamince 24, když se konečně po osmi letech dopisování viděli osobně,“ vzpomíná na seznámení svých rodičů Tomio Okamura, jehož moravská maminka a japonský otec se později vzali.

V šesti letech v dětském domově

Rodiče Tomia Okamury posléze žili v Tokiu, kde se také on a jeho dva bratři narodili. Potom se ale rodiče rozešli a matka se se syny vrátila do Čech, kde se Tomio dostal v šesti letech do dětského domova.

Život v domově byl pro něho těžký, ale dal mu i něco dobrého: „Tenkrát jsem tam hodně brečel, protože mě šikanovali. Byl jsem malý kluk, byli tam i osmnáctiletí a na pokoji nás bylo patnáct. Z dnešního pohledu to ale byla neocenitelná zkušenost, protože jsem si už v šesti letech uvědomil, že jsem na světě sám a že se musím spoléhat vždy jenom sám na sebe. A že všechno, co v životě chci mít, si musím naplánovat a sám pracovat ze všech sil. Byla to zkušenost, kterou řada lidí neudělá ani v dospělém věku.“

Po základní škole vystudoval Tomio Okamura chemickou průmyslovku a v osmnácti letech odjel do Japonska, kde pracoval jako popelář a prodavač. Protože ale jako opravdový Japonec nevypadá, necítil se tam dobře a vrátil se zpět do Česka.

Xavera zajímalo, jak dobře Tomio Okamura mluví japonsky: „Japonsky mluvím plynně, ale občas mi tam říkají, zda nejsem z venkova, protože mám jiný přízvuk. Nicméně moje japonština je vždy šokuje, protože já z jejich pohledu vůbec nevypadám jako Japonec. Žádný Japonec totiž nemá hnědé vlasy. A každodenně to vzbuzuje úsměvné situace. Z jejich pohledu totiž k zcela nejaponskému vzhledu mluvím plynně japonsky.“

V asijských zemích propaguje Česko

Do Japonska jezdí Tomio Okmara stále často, protože také podniká v cestovním ruchu a propaguje Česko v asijských zemích. A to zejména prostřednictvím kulturních, sportovních a vědeckých osobností, historie, kultury a kulinářství Čech, Moravy a Slezska. Turisty vozí třeba i na pravou moravskou zabijačku.

Co se týká jídla, sám má rád českou i japonskou kuchyni. Z té české asi nejvíce španělské ptáčky a koprovou omáčku. A na jaké jídlo se Tomio Okamura těší vždy nejvíce do Japonska, to uslyšíte v záznamu pořadu.