Tuřín a pastinák, zelenina našich babiček, se hlásí o místo na zahradě i v kuchyni
Na povrchu nazelenalé, do fialova nebo do žluta, uvnitř bílé až nažloutlé. Takové jsou bulvy tuřínu, kterému se říkávalo kolník, kvak nebo dumlík. Chutná jako nevýrazná kedlubna. A pastinák? Tváří se jako petržel a chutná podobně jako mrkev. Sladce. Oba dva druhy kořenové zeleniny se v minulosti často objevovaly na jídelníčku našich předků. Pokračuje Ivan Dvořák z časopisu Zahrádkář:
„Pastinák se seje na jaře a sklízí na podzim. Dřív, když bývalo počasí v létě o dost chladnější, než je dnes, pěstoval se pastinák nejen pro kořen, ale i pro nať. Tam, kde se nedařilo celeru, doporučovalo se pěstování pastináku. Teď je to podobné, s tím rozdílem, že ho lze doporučit tam, kde se nedaří petrželi.
Pozor, abyste se v obchodě nepřehmátli! Petržel a pastinák jsou si hodně podobné. Jak je rozeznat? Petržel má nať přes celý vršek vystouplého kořene, pokud nať seřízneme, spatříme po obvodu nafialovělý kroužek. Pastináková nať naopak vyrůstá jakoby přímo z lehce prohloubeného středu kořenového vršku, ten zůstane po seříznutí světlý.
Pastinák je v podstatě sladká petržel. Narůstá však do mnohem většího objemu, je výnosnější. Jeho pěstování má snad jediné úskalí. Okopávejte ho, sklízejte listy, jednoťte, když nesvítí sluníčko. A oblečte se tak, aby se listy nedotýkaly vašeho těla, rukou, obličeje. Dotyk pastináku společně s osluněním daného místa může vyvolat alergii, od zarudnutí pokožky až k tvorbě puchýřků. Takže do pastináku nejlépe v teplákové soupravě. Při dobývání zeleniny na podzim a jejím uskladňování už žádné nebezpečí nehrozí. Pastinák je dobré skladovat ve vlhkém písku. Volně uložený po Novém roce začíná vadnout, ‚gumovatět‘.
O tuřínu se píše v historických příbězích z dob Přemyslovců, je o něm zmínka v seriálu Černá zmije (s Rowanem Atkinsonem). Jeho pěstování je ‚živé‘ zejména na západ od našich hranic. Dal jsem ho před nedávnem známému, ale neochutnal ho. Jak ten tuřín vyndával z auta, zahlédla ho sousedka a hned si o něj řekla. Vzala si totiž Velšana a přestěhovali se do České republiky. A tuřín, to je prý zelenina, která jejímu muži u nás chybí. Doma ve Walesu používali tuřín jako nejčastější přílohu.
Tuřín lze použít jako čerstvou kedlubnu, lze konzumovat i listy (existují vícelisté formy tuřínu). Sklízet ho můžete až na podzim, uskladnit a zpracovávat jako brambory, cuketu, zelí nebo už zmíněné kedlubny. Pro letní sklizeň se tuřín seje někdy v březnu, dubnu, na uskladnění se může vysazovat jako druhá kultura, po raných bramborách, jahodách, rané zelenině: salátu, kedlubnách, špenátu, ředkvičkách. Ve sklepě vydrží prakticky až do nové sklizně. Pokud ho dřív nespotřebujete, což se stává.“
Související
-
Chcete si vypěstovat papriky nebo květák ze semínek? Bude to trvat, ale trpělivost přináší… zeleninu
Kdy začít s předpěstováním sadby zeleniny, do jakého materiálu semínka vysévat a kdy semenáčky přepichovat poradí Ivan Dvořák z časopisu Zahrádkář:
-
Jak často potřebují pokojové rostliny zálivku? Můžete si je v tomto směru vychovat
Teplota v místnosti, roční období, množství světla, druh rostliny, její velikost, použitý substrát nebo barva květináče, to jsou faktory, kterými se při zalévání řídíme.
-
Jako když popíjíte likér. Tak chutnají některé druhy asijských hrušek
Žluté, zlatohnědé nebo hnědé plody plné šťávy překvapí svou chutí. Je úplně jiná, než u našich hrušek. Naši (nashi) plodí brzy po výsadbě.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
